21. května 2018

2018: A Praha (zase) pije víno!

18. a 19. května proběhl na Novoměstské radnici v Praze pátý ročník festivalu autentických vín s názvem Praha pije víno! Tahle akce mě baví hlavně kvůli zvláštně pohodové a uvolněné atmosféře. Jako by starosti, kterými během roku všichni procházejí, najednou ztratily důležitost. A jen se pije, povídá a většinou směje. Staré známosti mají o rok víc a přicházejí nové.

Když píšu „známosti“, mám samozřejmě na mysli vína. A tak jsem byl letos zvědav, co se tu objeví nového. A objevilo... Kousky z Maďarska, Polska, Řecka, Gruzie a dokonce z Oregonu. A taky „nová“ jména z Moravy. Vín i lidí (foto 1) je tu tolik, že ochutnat všechno je utopie. Ani za dva dny. Já tu byl jen jeden. Přesto si myslím, že z toho nejpodstatnějšího mi neuteklo nic.

Když už jsem byl na naturálním festivalu, vzal jsem to gravitačně. Od zadu a shora dolů. A co lepšího na začátek (i konec :-) než Champagne.

Žulový bar

Zadní Žulový bar už tradičně hostil skvosty a taky velká překvapení. Z Champagne přijela Melanie Tarlant (foto 2a), od níž mě nejvíc bavilo striktní Cuvée Louis (50 % Chardonnay a 50 % Pinot Noir), a Charles Dufour (foto 2b), který představil Les Champs du Clos ze 100 % Pinotu Blanc a Rosé Bulles de Comptoir z Pinotu Noir. Palec nahoru.

Minout jsem nemohl Château Le Puy, které mě baví šťavnatostí a pitelností svých vín. Největším pozitivním překvapením pro mě byl jejich báječný clairet s názvem Rose-Marie 2016, což je 100 % Merlot, a samozřejmě vlajkovka Barthélemy 2011 (85 % Merlot, 15 % Cabernet Sauvignon (foto 3a).

Líbil se mi také Cabernet Franc s názvem Mefisto od Domaine l’Ecu, a zábavná a pro mě objevná bílá odrůda Malagouzia z Řecka s názvem Wind Mill 2016 (foto 3b) od vinařství Giannikos Winery.

Největším překvapením ovšem nastalo u oregonského vinařství Golden Cluster, jehož vína představil muž s českými předky Jeff Vejr (foto 4a). Prvním bylo The First Row 2015 z vinice vysázené v roce 1966 (98 % Chardonnay, 2 % Pinot Gouges), zrající ve 140 litrových sudech na jemných kalech po dobu 17 měsíců, a lahvované bez čiření a filtrace. Druhé se jmenuje Coury Old Vine Semillon 2015, strávilo dva dny na slupkách a prošlo stejnou vinifikací i zráním jako předchozí. Je ovocnější a plnější v těle, a z podstaty odrůdy má nižší kyselinku. Obě byla v lahvích Magnum a svou strukturou, přirozeností a chuťovou bohatostí mě hodně bavila. Zvlášť z oblasti, která mi evokuje spíš (vynikající) Pinot Noir.

Hlavní sál

První stolek a první zajímavá vlaštovka z pro mě neznámých: Cascina Gentile z Piemontu. Daniele Oddone (foto 4b) představil kromě netradičního Gavi hlavně dvě Dolcetto (první 16 měsíců v nerezu a 12 dní na slupkách, druhé 18 měsíců na starších baricích a 20 dní na slupkách) a dvě Barbery (první 16 měsíců v nerezu a 12 dní na slupkách, druhé 14 měsíců na baricích – 30 % nových a 14 dní na slupkách). Hodně poučné a jiné... A pak ještě Derthona Colli Tortonesi, DOC, 2015 z bílé odrůdy Timorasso; 24 hodin na slupkách, kvašení v nerezu, zrání ze 30 % v baricích. Parádní záležitost do grepů a žlutých plodů, s jemnou hořčinkou a minerální slaností. Baví mě moc.

Minout jsem nemohl starého známého mistra Horsta Hummela (foto 5a) z Villány, kterému jde, na co sáhne a klidně bych tu mohl psát jen o něm. Takže zmíním jen Góré 2016 (100 % Hárslevelű) a Frost 2016 (100 % modrý Portugal) za skoro 60 EUR, který definuje etalon odrůdy.

Hodně zajímavá byla take vína ze Somlói od Pince Kőfejtő. Tohle jméno se vyplatí zapamatovat. Zvlášť ti, kteří mají rádi vína trochu plnější a hodně minerální. A pak je tu István Spielberg, pro změnu taky ze Somlói. Tady se mi líbilo v podtstatě všechno. Jeho přítelkyně, Noémi Mezei (foto 5b), mi postupně představila Juhfark, Furmint, Olasz Riesling, Chardonnay i Hárslevelű, a taky jejich Cuvée. K tomuhle vinařství se musím vrátit, protože ta vína vyžadují svůj čas a můj prostor.

Na další zajímavost jsem narazil u Tamáse Póka z Egeru. Jeho Leánka 2014 z 60letých vinic, rok na kalech s batonáží. Hmm, to fakt můžu. Frankovka taky super, elegantní a zábavná. Už je toho psaní celkem dost, ale naštěstí se dostávám do sekce vinařů, které znám: Meinklang (super Gaupert 2017 i cuvée Concret 2014 dělané v betonovém vejci), Nikolaihof, Herbert Zillinger (foto 6a) s opět top GrüVe Radikal, ale i dalšími, Sepp Moser (Minimal 2016 skvělé) anebo Wimmer-Czerny (foto 6b), kde zmíním aspoň Traminer „Trio Mitterweg“ 2015 a „PUR“ GrüVe 2013. Tady je toho prostě hodně...

Z tuzemských vinařů už jsem skoro ani nedělal poznámky. O vínech Petra Kočaříka jsem psal článek nedávno, ale rád bych vypíchnul Frankovku VOC 2015 od Pavla Halma (foto 7a), která je hodně pěkná a přirozená, byť její čas teprve přijde. Tady je potenciál na super vína.

A na závěr ještě jedna zajímavost... Kvevri sample cuvée Furmint + Hárslevelű (50/50) z vinařství Vino Vdovjak (foto 7b) ze slovenského Tokaje. Hrozny pomleté přímo do kvevri, vše bez zásahu. Plné, tanické, krásné víno. Ta fotka mluví jasně.

Závěr

Tentokrát to bylo hodně výživné. Spousta výborných vinařství a skvělých vín. A taky objevů. Mám tento festival rád. Zdá se, že se sem sjíždějí špičky ledovce, protože všude (na facebooku) čtu, jak mají naturální vína kopy vad. Možná některá mají, ale pokud je další spousta vín, která jsou udělaná bezvadně, není chyba v naturálním přístupu, ale v konkrétní vinifikaci. A ty najdeme i na druhém břehu. Můžeme si dát klapky na oči a tvrdit, že někdo něco nezvládá, ale házení všech do jednoho pytle souvisí spíš s postoji (nebo nevědomosti) „těch rádobychytrých“.

Tak zase za rok. A jen houšť těch vinařství, které na "Praha pije víno!" ještě nebyly.

Autor článku: PLI