Jarní Galadegustace Foltýn Wine 2018

V pátek 13. dubna proběhla v zajímavém prostředí Café NONA na Nové scéně Národního divadla Galadegustace vín společnosti Foltýn Wine. Za účasti několika představitelů vinařství z různých zemí mohl člověk ochutnat vína pro různé příležitosti, od základních na denní popíjení až po kousky k filozofickému rozjímání. A do jednoho z nich jsem se zamiloval.

Loňský ročník této Galadegustace probíhal v Jazz Docku, kde je podle mě taková uvolněnější atmosféra. Tam se ale letos konala jiná akce a tak jsem mohl poznat Café NONA, které má zase svá specifika. Socialistické budovatelské sošky jsou vyvážené světlým stropem (foto 1), což působí docela vzdušně, stejně jako prosklená stěna s výhledem na Národní třídu. A jak je na akcích Foltýn Wine zvykem, zase byl „plný sál“.

Co mě zaujalo

Na prvním (zavíňovacím :-) stolečku byla připravena vína od vinařství La Tordera z Itálie. Ochutnal jsem několik Prosecco a už tradičně se mi líbilo to nejpřísnější a nejslanější „Otreval“ Brut Zero Valdobbiadene DOCG Superiore. Prý má 0 g/l zbytkového cukru, což je technicky neproveditelné, ale v každém případě je teda suché „na plech“.

Francie

Druhý stolek patřil vinařství Château d'Orschwihr, jehož vína jsou mi hodně blízká díky jejich výrazně suchému provedení. Vína představoval Gautier Hartmann (foto 2a), poslední z generace majitelů, a nejen s přihlédnutím k ceně jsem si tu užil spoustu zábavy. Velmi plný, nazrálý a komplexní Crémant d ‘Alsace Brut 2009, Pinoty i Gewurtztraminer z polohy Bollenberg, Riesling „Kitterlé“ Grand Cru 2008 i Pinot Gris „Pfingstberg“ Grand Cru 2013 rozhodně stojí za to ochutnat. Ale vyzdvihnout chci chlavně dvě vína, se kterými jsem dosud neměl příležitost se potkat a která nejsou vůbec suchá. Pinot Gris VT 1999 (foto 2b) s 53 g/l zbytkového cukru, který roste na písčitém podloží a ač v průběhu sladký, má slanou dochuť, a Gewurtztraminer SGN 2006 z hlinito-vápenatého podloží, který má krásnou šťavnatou kyselinku a rovněž poměrně suchý závěr.

Česko-Slovensko

V sekci slovenských a českých vinařství mě zaujal velmi hezký a minerální Ryzling rýnsky 2016 (foto 3a) od vinařství Karpatská perla a většina vín z rodinného vinařství Krásná hora ze starého Poddvorova, z nichž nemohu nevypíchnout hlavně Cuvée Viktoria 2015 (foto 3b), což je 50 % Chardonnay a po 25 % bílý a šedý pinot, a Pinot Noir Barrel Selection 2016).

Rakousko

Naše rakouské sousedy zastupovali Weingut Huber s víny v širším spektru cen. Velmi pěkná jsou do letních dní už jejich základní vína, perfektní pak Grüner Veltliner „Alte Setzen“ 2016 (foto 4a), Grüner Veltliner „Berg“ 2015 (foto 4b) a Riesling „Berg“ 2015. Ano, jsou to již dražší kousky; pokud ale chcete skutečnou kvalitu a zážitek, určitě je dobré o nich vědět.

Totéž se dá napsat také o vinařství Weingut Hirsch, kde hlavně Grüner Veltliner „Renner“ 2016, Grüner Veltliner „Lamm“ 2015 (foto 5a) a Riesling „Gaisberg“ 2015 (foto 5b) patří ke špičce Kamptalu.

Itálie

A jdeme na Itálii. Jako již několikrát mě zaujalo Piano del Cero, tentokrát v ročníku 2015 od vinařství Vigneti dei Vulture z regionu Basilicata. Plné, vyvážené a zároveň elegantní víno z odrůdy Aglianico, pitelné hned, mnohem zábavnější za 2 a více let. Zajímavý ovšem je i jeho mladší sourozenec Aglianico del Vulture 2016, jehož vnímám jako super společníka k letním grilovačkám.

Vína z Puglie nepatří mezi má úplně oblíbená, ale Il Bacca Primitovo Old Vine 2015 od vinařství Lucarelli je skvělým představitelem místního pojetí odrůdy Primitivo. A pokud máte tento styl vín rádi, určitě jej vyzkoušejte.

Španělsko

Začnu společností Avantaselecta, které sdružuje 8 vinařství s precizním výběrem hroznů pro výrobu svých vín z oblastí Rioja, La Mancha a Zamora. Exportní manažer Iñigo Ruiz (foto 6a) představil stylem sobě vlastním několik vynikajících vín, z nichž se mi opravdu hodně líbilo Tempranillo s názvem Cenit (foto 6a) v ročníku 2010 z oblasti Zamora, klasifikované jako stolní víno. No, tohle bych pil i v nejpohodlnějším křesle na terase Hiltonu. Přesto si mé srdce získalo jiné víno. Víno z odrůdy, která většinou „hasí žízeň“. Verdejo. Ale ne tak ledajaké. Pochází totiž ze 150letých keřů vinařství Naia z oblasti Rueda a vyrábí se ho méně než 3000 lahví ročně. Jmenuje se Naiades 2011 (foto 6b) a je to opravdový skvost.

Dalším španělským vinařstvím bylo Monte La Reina z oblasti Toro. Velmi příjemná Teresa Folgado (foto 7a), představila několik základních vín, ale hlavně tři Tempranilla z „vyšší výkonnostní třídy“. Monte La Reina Fermentado a Barica 2006 je parádní kousek v lahvové zralosti, Cuvée Privée 2012 naopak těžké, vyzrálé víno stylu Amarone vyrobené ze sušených hroznů (a vhodné ke zvěřině), a Vendemia Seleccionada 2006 (foto 7a), elegantní vyvážené víno na dlouhou trať, které je zatím škoda pít, protože jeho čas teprve přijde.

JAR

Poslední stolek patřil vinařství Stellenrust z Jihoafrické republiky. Vína z JAR mají pověst předělu mezi starým a novým světem. Některá inklinují k těm těžkým americkým, jiná mají spíše evropský styl. Z představovaných vín mě suverénně nejvíc oslovil Chenin Blanc Reserve 49 (číslo značí stáří vinice) z ročníku 2013 (foto 7b) a také mezinárodně uznávaný a oceňovaný Chocolate Block 2015.

Závěr

Oceňuji stylový a cenový rozsah vín pro všechny možné příležitosti. Své víno si u Foltýn Wine může najít opravdu každý a navíc má jistotu, že za své peníze dostal spoustu muziky. A jak to mám já? Neskutečně se těším na zkoumání Naiades 2011… Ale o tom zase v nějakém dalším povídání.

Autor článku: PLI