29. února 2016

J. L. Chave: Bez dechu na vrchol (bílých) Hermitage?

Loni jsem poprvé ochutnal Hermitage J. L. Chave. Bílou. To víno mi v ročnících 1997 a 1990 natolik učarovalo, že jsem si přál s ním znovu setkat. „Náhoda“ mi tuto příležitost dopřála v podobě červených z let 1985 až 1990, a bílých 1983 až 1998. A proč že tolik povyku kvůli pár vínům? Protože dostat se k nim má podobnou váhu jako schválený nekuřácký zákon v Česku.

Rodinné vinařství J. L. Chave bylo založeno v roce 1481 a Jean-Louis představuje šestnáctou generaci, která z této výjimečné lokace vytváří vína, jež v lidských myslích potírají zájem analyzovat a naopak probouzejí nejniternější touhu po prožívání.

Samotné vinařství je s 9,3 hektary společně s negocianty Chapoutierem a Paul Jaboulet Aîné, a také Cave de Tain l’Hermitage největším majitelem nejprestižnějších vinic v Hermitage. Na osmi různých pozemcích s odlišným podložím a aspektem vinic pěstují Syrah (vinice v průměru starší 40 let) a bílé odrůdy Marsanne a Roussane (průměrné staří vinic převyšuje 60 let). Hlavně jeho bílá vína jsou doprovázena pověstí obrovského potenciálu zrání.

Červená Hermitage

Červená stojí v této oblasti výhradně na odrůdě Syrah. J. L. Chave hrozny obvykle odstopkovává (v extrémně vyzrálých ročnících částečně). Vinifikace probíhá v cementových nádržích, nerezových tancích a starých francouzských barikových sudech. Po ukončení fermentace (i malolaktické) stočí vína do 228 litrových burgundských sudů (10 až 20 % nových, zbytek 1 až 5 letých), a nechá je 18 měsíců zrát. Následně vína z různých poloh mísí a vytváří finální cuvée, v čemž je vyhlášeným mistrem.

Hermitage, 1985 (foto 1a)
První vzorek je okamžitě předmětem diskuze. Rozhodně není čirý (foto 1b), zato hodně nazrálý, výrazně čajový a do citrusů, s jemnou mineralitou. Velmi dobře postavený, šťavnatý, v těle plnější, s jemnými citelnými taniny a delší perzistencí. Víno je stále dobře pitelné, ale na vrcholu bylo tak před 10 lety. Někteří se na něj zprvu tvářili trochu kysele, ale přesně takto se chovají nefiltrované staré Pinoty Noir z Burgundska.

Hermitage, 1988 (foto 2a)
Totálně jiný příběh než předešlé. Plné, elegantní, zpočátku animální, postupně minerálně-ovocné (jahody, třešně), slané, s náznakem čaje. Má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, plné a harmonické, s výraznými vyzrálými taniny a dlouhou perzistencí. Víno na vrcholu a první razítko do „Listu geniality“.

Hermitage, 1990 (foto 2b)
Wow! V první chvíli člověka snad ani nic jiného nenapadne. Oproti předešlému se přidává ještě absolutní homogenita a noblesa. Chuťový profil jde do malin a třešní s podtextem minerální slanosti. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, harmonické (a přesto stále mladé), má výrazné vyzrálé ovocné taniny, plné tělo a velmi dlouhou perzistenci. Působí ještě ovocněji než předešlé. Na dosažení vrcholu mu tipuji tak 5 let. Chtěl bych si ho dopřávat každý rok (a nemuset ho platit :-).

Bílá Hermitage

Bílá vína tvoří cuvée z 80 % Marsanne a 20 % Roussanne, a jsou vinifikována z jedné třetiny ve francouzských sudech, ze dvou pak v nerezových tancích. Po malolaktické fermentaci jsou vína stočena z přírodních kvasinek a zrají 18 měsíců na nových i použitých francouzských baricích (malá část zraje také v nerezu).

Hermitage Blanc, 1983 (foto 3a)
Hned na úvod obrovské překvapení. Téměř Kristova léta se na tomto víně projevují elegancí, vyvážeností a skvělou kondicí. Víno je plné a harmonické, minerálně-ovocné (meruňky, dýňový kompot, sušená pomerančová kůra), s citelnou slaností a dotekem medu. Má pevnou a přesnou strutkru, plnější tělo a dlouhou perzistenci. Řekl bych, že je na vrcholu a lepší už nebude, ale své vlastnosti si určitě ještě nějakou dobu podrží.

Hermitage Blanc, 1996 (foto 3b)
Šťavnaté, živé a vyvážené víno, minerálně-ovocné (tropické a žluté plody, citrusy), s citelnou slaností, máslovostí a dotekem mléčného karamelu. Má pevnou a přesnou strukturu, plné tělo, je harmonické, s delší až dlouhou perzistencí a jemnou hořčinkou v závěru. Krásné víno z klasického ročníku.

Hermitage Blanc, 1998 (foto 4a)
Plné, intenzívní a šťavnaté, lehce oxidativní, minerálně-ovocné (jablka, žluté plody, citrusová kůra). Má pevnou a přesnou strukturu, v těle je plné, až na vyšší alkohol srovnané, a má delší až dlouhou perzistenci s jemnou hořčinkou v dochuti. Pravděpodobně s ještě lepší stavbou než předešlé, ale trochu jej hendikepuje oxidativní charakter. Ten mě osobně tolik neruší, nemůžu ale ani říct, že by mu slušel. A tak zůstavá otázka… Je to způsobeno skladováním?

Hermitage Blanc, 1995 (foto 4b)
Nádherný kousek, ze kterého se tají dech. Plné, intenzívní, dokonale vyvážené, minerálně-ovocné (tropické plody, žluté plody, citrusy), s dotekem mléčného karamelu. Má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, harmonické, vypracované, s dlouhou perzistencí. A zároveň tak svůdně mladé s obrovským potenciálem zrání. S tímto vínem chce člověk strávit večer sám. Objevovat po kouscích jeho nuance, vnímat jeho tep. Doufám, že tuhle krásku jsem nepotkal naposledy.

Závěr

Pokud se k těmto skvostům někdy dostanete, dopřejte jim čas adaptovat se na okolní podmínky. (Jak na to?). Bohatě vám to vynahradí zážitkem, na který budete dlouho vzpomínat.

Autor článku: PLI