Podruhé: Praha pije víno!

O víkendu 6. a 7. června proběhl v Trojském zámku v Praze druhý ročník středoevropského festivalu autentických vín s názvem Praha pije víno! Před rokem jsem se rozplýval nad organizací, průběhem i obsazením prvního ročníku, a přál pořadatelům i návštěvníkům, aby byl ten letošní (alespoň) na stejně vysoké úrovni. Jak to tedy z mého pohledu vypadalo?

První věcí, která mě zaujala, byla propagace. Loni jsem ji chválil, přišlo mi, že o akci se hodně píše i mluví. Letos? Je fakt, že se ve vinařském prostředí pohybuji, ale letos jsem upozornění na blížící se druhý ročník festivalu viděl v podstatě na každém kroku. Zdá se mi, že o festivalu museli vědět snad všichni. Klobouk dolů, zvlášť když propagace nebyla žádným způsobem vtíravá.

Samotná organizace mě po loňsku už ani nepřekvapila (viz loňská reportáž), spousta funkčních věcí zůstala zachována. Třeba jednoduchá akreditace (foto 2), zpracování a výborná orientace podle kataloku (ikdyž u delších popisů vinařství někdy schází místo pro poznámky) nebo velice solidní sklo od Crystalite Bohemia.

Největší změnou bylo rozšíření degustačních prostor o Konírnu. Počet vystavovatelů se totiž oproti loňsku dost navýšil a přihlásilo se jich více než sedm desítek. Chtěl-li návštěvník projít všechny stánky a ochutnat většinu vín, měl za ty dva dny opravdu co dělat. Se stoupajícím počtem vinařství a návštěvníků bylo potřeba zajistit také odpovídající občerstvení. V parném počasí mohla přijít k chuti zmrzlina (Angelato), cider (Cidrerie), pivo (Pivovar Matuška), míchané nápoje (Bonvivant’s CTC) nebo káva (AnonymouS Cofee, Ema). K dispozici byly i různé styly jídel. Já si dal kotletu od Čestr & Naše maso, a pěji chválu.

Hodně lákavý byl rovněž doprovodný program. Témata jako Josko Gravner: Pán amfor, Isabelle Legeron: Naturální vína, Sébastien Riffault: Vína bez aditiv a jejich nová regulace ve Francii, Elisabetta Foradoro: Nelíčená elegance, Jean-Sébastien Fleury: Les belles années de Fleury (1990-2002), Jan Čeřovský: Budoucnost naturálních vín nebo jen výstřelek? nebo Miloš Michlovský: “Kázání” o zdravém víně určitě mohla rozšířit obzory komukoli.

A samotní vystavovatelé? Od méně známých až po absolutní hvězdy. Bohužel jsem nestihl obejít všechny a tak vyzdvihnu jen pár z těch, které jsem měl tu čest navštívit.

Co mě nejvíce zaujalo ve sklepích

Ze sklepní části festivalu (foto 3) určitě vína z italské sekce: vinařství Menti, hlavně Riva Arsiglia, z vinic starých v průměru 60 let, která představil Stefano Menti (foto 4a) a úžasná vína Foradori, která představila charizmatická Elizabetta Foradori (foto 4b), žena s nádhernou energií. Dále většina vín na stánku I Dolomitici, což je skupina 10 vinařů se společnou vizí, které na stánku zastupoval Marco Zani (foto 5a) z vinařství Castel Noarna. Vrcholem celé akce pro mě byla vína Franca Terpina (foto 5b) z Collia. Jejich bohatost, vyváženost, elegance a délka na mě hodně zapůsobily. Velmi zajímavá byla také vína z Casa Caterina a párádní, skvěle pitelné šumivky z Costadilà.

Z rakouských vinařství se mi líbila čistota a vyváženost vín z Meinklang i přístup Niklase Peltzera a výjimečné Müllery-Thurgau, odrůdy, která umí být poněkud nezábavná, z vinařství Radoar. O Zillingerově Radikalu jsem se zmiňoval už loni. Hodně se mi ale líbila integrita a elegance u Frankovek z Weingut Moric, hlavně druhá dvě Necken Markt Alte Reben a Lutzmanns Berg Alter Reben (foto 6) si píšu do seznamu úkolů k bližšímu prozkoumání.

Na Slovinskou sekci jsem se těšil hodně, ale průběh vín mě zase tolik neoslovil. Vína pěkná, ale nenašel jsem nic výjimečného. Maďarsko i prostor Champagne byl naopak natolik přeplněný (foto 7), že jsem se raději přemístil do Konírny na vína tuzemská s tím, že se později vrátím, stejně jako k dalším stánkům na konci Kataloku. To se mi už bohužel z časových důvodů nepodařilo, takže mám závazek na příští ročník.

Hurá do Konírny

Jako první mě zaujal úžasný prostor s krásně malovaným stropem (foto 8), jako druhý fakt, že co se týče obsazenosti, příliš jsem si nepomohl. Zájem byl opravdu obrovský a prostor kolem stánků permanentně obsazený. Prošel jsem pouze pár vinařství. Chválím vína z Vinařství Nestarec (psal jsem o něm už loni), v rámci ceny mě zaujala vína z Porta Bohemica, parádní představení zažil u všech vín Jakuba Nováka. A taky u Slobodného vinárstva. Před cca pěti lety se zde rozhodli obnovit rodinnou vinařskou tradici a mají našlápnuto hodně solidně. Jejich vína jsou poctivá a charakterní, připravená na delší ležení. Určitě se k nim ještě vrátím a budu se těšit na jejich bližší poznávání.

Závěr

Veletrh z mého pohledu potvrdil svou třídu, od loňska se přehoupl přes svou, již tak hodně vysoko nastavenou laťku, a je dle mého soudu aktuálně nejlepší vinařskou akcí u nás. Podle stoupajícího zájma jak ze strany vinařství, tak i návštěvníků jsem zvědavý, jak se pořadatelé poperou s ročníkem dalším. Zbývá dořešit primárně to, jak v již dnes přetížených prostorách umožnit vínomilcům plynulejší provoz s omezeným čekáním na informace a degustační vzorky u jednotlivých stánků. Děkuji pořadatelům i vinařům za příjemné a obohacující zážitky a těším se zase za rok.

Autor článku: PLI