9. června 2014

Potvrzeno: Praha pije víno!

Během uplynulého víkendu, přesněji v pátek šestého a v sobotu sedmého června, proběhl v prostorách Trojského zámku první ročník festivalu Praha pije víno! Nadčasový název akce působí jako přesvědčivé zvolání, možná ale bylo při jeho vzniku vzhledem k jejím rozměrům spíše vlastní přesvědčování a touha potvrdit toto tvrzení v praxi. Jak to tedy nakonec vypadalo?

Během posledních pár let jsem navštívil desítky vinařských veletrhů u nás i v zahraničí a s radostí (a trochu i pýchou) oznamuji, že nejen, že Praha pije víno!, ale že jsou u nás lidé, kteří umějí připravit vinařkou akci evropského rozměru, která snese nejpřísnější měřítka. Od samotné propagace a komunikace s veřejností, přes výběr místa, prezentaci vinařství nebo vkusně a prakticky připraveného Kataloku, až po skvěle zorganizovaný průběh samotného setkání a zajištění počasí. Navození seriózní a zároveň pohodově uvolněné atmosféry není ani v zemích s výrazně zaběhlejší vinařskou kulturou běžným standardem.

Společným jmenovatelem vín pozvaných vinařů je slovo autentický, což ve „volném překladu“ splňují vína bez nadbytečných technologických zásahů a přidávaných látek. Taková vína představili vinaři z Francie, Itálie, Portugalska, Rakouska, Maďarska, Slovinska, Srbska, Slovenska Rumunska a dokonce Polska. Samozřejmě byla v zajímavém počtu zastoupena i vína z Moravy.

Musím říct, že některá moravská vína mě opravdu velmi mile překvapila, přestože pro komunitu srdcových vyznavačů autentických vín se asi jedná o vína hodná zájmu již delší čas. Největší dojem na mě udělala svou rozmanitostí a vyrovnaností vína Milana Nestarce (nejvíce pak Neuburk 2013 a Podfuck z řady Antika 2013), Cuvée Austerlitz „Resch“ 2012 Zdeňka Vykoukala, Grefty 2012 a Frankovka 2012 Oty Ševčíka a samozřejmě dnes již téměř klasika v podání Petra Nejedlíka.

Největším pozitivním překvapením pro mě byla dvě vína z Vinařství Abrlovi z Pavlova. Suchá Pálava 2012 a Muškát moravský 2011. Na kost čistá a komplexní, přímější v projevu i struktuře, o to však bohatší v rozsahu aromatického a chuťového dojmu.

Naopak rozpačitý jsem ze dvou vín ročníku 2012 (Roučí a Pinot Noir) z mého jinak velmi oblíbeného portfolia Jary Springera. Je pravda, že jsou aktuálně mladá a je tak trochu tajemstvím, co se z nich z Jarových kouzelnických rukou ještě vyloupne, ale působí na mě tak, že nemají moc kam jít. Působí výrazně nazráleji, než ve skutečnosti jsou, provází je neduh zvaný „hořčina“ a navíc neoplývají strukturou, která stále drží ve výborné kondici pinoty z let minulých (třeba 2005).

Ze zahraničních vín nemohu nezmínit klasiku Champagne Tarlant (hlavně jejich Blanc de Noirs) a Chateauneuf du Pape z Domaine du Pegau v bílém i červeném provedení, Cuvée „Radikal“ 2012 Herberta Zillingera, GrüVe „PUR“ 2011 od Wimmer–Czerny, další GrüVe „Minimal“ 2011 od Seppa Mosera, Alteu 2008 od Šumenjaka, a Ryzlink Vlašský na slupkách 2009 od Strekova 1075.

Můj celkový dojem z kvality představovaných vzorků je velmi pozitivní a je mi trochu líto, že mi rozsah tohoto článku neumožňuje vyzdvihnout další modely, které by si to rovněž zasluhovaly. Na druhou stranu mám možnost se jim věnovat detailněji na některé z degustací sortimentu konkrétních vinařství, které pořádá veltlin.cz.

Závěr

Jsem přesvědčen, že první ročník festivalu Praha pije víno! patří k tomu nejlepšímu, co na českomoravské scéně můžeme navštívit. Organizací, pozvanými protagonisty, kvalitou vín i dalších služeb (jídlo, degustace olivových olejů a sýrů) si pořadatelé nasadili laťku hodně vysoko. A tak nám všem přeji, aby ji druhý ročník (alespoň) udržel.

Za mě osobně ještě krátký vzkaz poředatelům: Děkuji. Máte můj respekt.

Autor článku: PLI