Archív RareWine 2018: Vinotéka pro milovníky charakteru

Již čtvrtá víněnková degustace RareWine znovu přilákala milovníky vína chtivé poznání, jak nazrávají vína z různých oblastí. V tomhle je Rosťa Kuneš, který za projektem stojí, unikátní. Dá vám možnost ochutnat kousky, ke kterým se příliš nedostnete. Po skleničce. Je libo vynikající Pinot Noir 1990 z Burgundska? Barolo Riservu 1964? Nebo dokonce Bordeaux 1945?

Ano, to všechno tu můžete ochutnat. Bez nutnosti koupě celé láhve za velké peníze uděláte zkušenost za zlomek ceny. A vlastně hned několik během jednoho večera. Jak? Každé víno má cenu určitého počtu víněnek. Víněnka stojí 50 Kč. Jsou tu vína za jednu až po 28. Každý si sám volí, co a kolik toho chce ochutnat.

K tomu samozřejmě patří super servis v podobě výběru sklenic. Bez toho by to nešlo. Když už se člověk dostane na pořádnou sjezdovku, taky si užije víc se špičkovým vybavením než na páru prken ze starého sudu. A tady jsou všechny potřebné tvary sklenic Riedel na jednom místě. Tak jdeme na to...

Horní patro

Showroom v horním patře je určen bílým vínům. Já začal hodně zajímavým Juranson Sec 2000 (foto 1a) od vinařství Primo Palatium. Jurancon je vinařská oblast v Jihozápadní Francii, skoro u hranic se Španělskem. Je známá převážně sladkými víny, ovšem když se tu povede víno suché (a nechá se nazrát), většinou nesáhnete vedle. I tohle je nádherně vyzrálé, už lehce oxidativní, plnější, vůně stojí na žlutých plodech se sušenou pomerančovou kůrou, ořeších, slaměnkách, medu a soli; chuť navazuje. Výborně postavené víno, s pěknou texturou a dlouhou perzistencí. Super start.

Pokračuji Chateau Musar Blanc 1999 (foto 1b), víno z odrůd Obaideh (80 %) a Herwah od nejlepšího producenta v Libanonu. Hodně nazrálé, lehce naoxidované, minerálně-ovocné (kandovaná mandarinková a pomerančová kůra), med, čaj, rozinky, v těle plnější, srovnané, stále v dobrém stavu, s delší až dlouhou perzistencí a slaným závěrem. Rozhodně doporučuji ochutnat už jen pro ten vjem sladkosti z vůně a minerální slanosti v suchém dojezdu.

A jako poslední z bílých podle mě vůbec nejlepší Hermitage Blanc (foto 2a), od J. L. Chave v ročníku 1999. Zatím je stále hodně mladé, ale ta síla a elegance člověka ohromí a zároveň mu naznačí, kam až se může bílé víno vyšplhat. Plnost, struktura, elegance a harmonie jsou jeho hlavní atributy, které společně s profilem bílého melounu, bílých broskví, mandlí, medu, soli, a velmi dlouhou perzistencí pasují toto víno na špičku pyramidy bílých vín.

Spodní patro

Z červených mě zaujalo vín více, samozřejmě nejoblíbenější Burgundsko, ale i špičková Itálie nebo Bordeaux:

Bachelet-Ramonet, Chassagne-Montrachet 1er Cru rouge „Morgeot“, 1990 (foto 2b) je jedním z mála červených z Chassagne-Montrachet. Víno je příjemně nazrálé, elegantní, minerálně-ovocné (třešně, jemná peckovina), s tóny čaje a podzimního listí, pěknou stavbou, středním štíhlým tělem, vyššími zemitými taniny a delší perzistencí. Přestože lepší už bylo, je stále v dobré kondici a určitě stojí za představu, jak vypadá vyzrálé červené Chassagne.

Nicolas Potel , Aloxe-Corton 1er Cru „Les Valozieres“, 1999 (foto 3a)
Od vůně intenzívní, nazrálé, stále hodně ovocné (třešně, peckovina, s jemnou mineralitou, parádní strukturou i texturou, v chuti na Aloxe překvapivě “hutné”, úžasně šťavnaté, v těle plnější, s krásně vyzrálými středními až vyššími ovocnými taniny a delší perzistencí. Víno je v super kondici, prostě vivat ročník 1999. Paráda.

Jean Grivot, Vosne-Romanée 1er Cru „Les Beaux Monts“, 2000 (foto 3b)
Nazrálé, plnější a intenzívní už od vůně, minerálně-ovocné (třešně, citrusová linka), s dotekem mintu a citelným sudem. Víno je výborně strukturované, harmonické a v těle plnější, má vyšší vyzrálé taniny a dlouhou perzistenci. Na druhou stranu působí na Vosne-Romanée dost tvrdě a schází mu taková ta rafinovaná ženská ladnost, která je pro vína z Vosne typická.

Comte Armand, Pommard 1er Cru „Clos des Epenaux“ Monopole, 1990 (foto 4a)
Noblesní a podmanivé už od vůně, názrálé, vyvážené, stále s citelnou ovocností třešní a jahod, mineralitou a dotekem mintu. Chuť navazuje, přidává se více peckoviny a zemitosti. Víno má pevnou a přesnou strukturu, úžasnou šťavnatost a harmonii, výrazné vyzrálé ovocné taniny, střední až plnější tělo, maskulinní styl a dlouhou perzistenci. Nádherný zážitek a zároveň názorná ukázka, jak má víno z Pommard vypadat.

Giacomo Borgogno, Barolo Riserva, DOCG, 1964 (foto 4b)
Už od pohledu hodně nazrálé (foto 5), ve vůni lehce naoxidované, poměrně intenzívní, čaje, bylinky, citrusová linka, koření, vlhké listí. Chuť navazuje, jen je pocitově lehce nasládlá (rozinky, med). Víno má pevnou a přesnou strukturu, úžasnou šťavnatost, je harmonické, v těle plnější, se stále citelnými vyzrálými taniny a dlouhou perzistencí. Tohle víno znám, pil jsem jej za poslendích pár let několikrát a překvapuje mě, jak hodně je nazrálé. Ročník 1964 byl v Piemonte super a všechny předešlé láhve působily mnohem mlaději. Takže si dělám svůj závěr, že je to “předčasně vyzrálá lahev”. A určitě si to ověřím.

Sutherland, Hunter River Valley Shiraz, 1990 (foto 6a)
Ochutnat toto víno jsem bral jako závazek vůči vlastní zvědavosti. 28letý Shiraz z Hunter Valley…? Vůně je vyvážená, plnější a intenzívnější, ale stále velmi slušně ovocná (třešně, višně, citrusová linka), s jemnou mineralitou. Chuť dokonale navazuje. Víno je velmi dobře postavené stále výborně pitelné, byť už lehce “utlumené”, v těle plnější, se středními hladkými taniny a delší perzistencí. Jako… takhle vitálních “důchodců” moc neznám. Klobouk dolů.

Tenuta Ornellaia, Ornellaia, 1994 (foto 6b)
Od vůně nazrálé, plnější, ovocné (černý rybíz, osružiny, švestky), se štychem nedozrálosti, zemitostí, kořením a bylinnými extrakty. Chuť navazuje. Víno je výborně postavené, šťavnaté a vyvážené, v těle plnější, s ne úplně dozrálými zemitými taniny a delší až dlouhou perzistencí. Tady jsem zmaten. Víno je fajn, ale jeví se mi jako z horšího ročníku. To potvrzuje Parkerovo ročníkové hodnocení (83 b), ovšem víno je postavené na 81 % Cabernetu (kterého by tam v případě nedozrálosti dali logicky míň), a na stránkách Ornellaia píšou o ročníku 1994 jako o hodně horkém s minimem srážek. Hmm. Takové víno by za mě vypadalo dost jinak. Tak nevím...

Chateau Canon La Gaffeliere, Grand Cru Classe, 1995 (foto 7a)
Krásné víno ze St. Émilionu, cuvée z 60 % Merlotu, 35 % Cabernetu Franc, 5 % Cabernetu Sauvignon. Vůně je středně intenzívní i plná, nazrálá, vyvážená a „v kondici“, ovocná (švestky, ostružiny). Chuť navazuje, víno je velmi dobře postavené, krásně šťavnaté a harmonické, má poměrně výrazné, bohužel trochu vysušující taniny, střední až plnější tělo a dlouhou perzistenci. I tohle je stále hodně zábavný příběh.

Chateau Lynch Bages, 5eme Grand Cru Classe, 1990 (foto 7b)
A nakonec Pauillac, složení 75 % Cabernet Sauvignon, 15 % Merlot, 8 % Cabernet Franc a 2 % Petit Verdot. Vůně je tak noblesní a podmanivá, že člověka dostane prvním přivoněním. Intenzívní, plnější, neskutečně elegantní a vyvážená, minerálně-ovocná (třešně, višně, ostružiny), s tóny mintu, sladkého koření a vanilky. Chuť dokonale navazuje, víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, harmonické a ideálně vyzrálé, v těle plnější, s vyššími vyzrálými taniny a dlouhou perzistencí s bylinným extraktem a švestkovým kompotem v závěru. Tak tohle je víno, které chce člověk pít, když se chce cítit jako král(ovna).

A na závěr už jen vzkaz: „Kdo jste to ještě nezažili, příští rok na podzim máte další šanci“.

Autor článku: PLI