Nejslavnější sladká botrytická vína světa

Botrytis cinerea. Na pohled nevzhledná ušlechtilá plíseň napadá ve specifických podmínkách hrozny a vysává z nich vodu. Zní to téměř děsivě, výsledkem je ale (u bílých hroznů) vysoce koncentrovaná šťáva s charakteristickou chutí, z níž se rodí ta nejúžasnější sladká vína světa. Oblasti jako Alsasko, Savennières, Burgenland, Tokaj nebo Sauternes či Barsac tvoří špičku ledovce…

Ikdyž jsem v přístupu k vínům spíše „suchar“ než „slaďouš“, srovnání vrcholných sladkých vín jsem si nemohl nechat ujít. Na další výjimečné degustacii RareWine nám dal pan Kuneš (foto 1) příležitost porovnat vedle sebe vzorky z těch nejprestižnějších „botrytických“ oblastí a ve dvou případech jsme si sáhli i na absolutní vrchol jejich žebříčku.

A přestože jsou aktuálně sladká vína z různých příčin na okraji zájmu drtivé většiny milovníků vína, nemění to nic na tom, že (minimálně) ta nejlepší jsou střechou harmonie, komplexnosti a podmanivé svůdnosti.

Zavíňovací vzorek sice nenaplňuje význam nadpisu tohoto článku, přesto stojí za zmínku.

František Jakubík, Ryzlink rýnský p. s. 1997 (Morava, ČR), (foto 2)
Od vůně nazrálé, šťavnaté a poměrně plné víno s ovocným profilem meruněk, tropických plodů a kandované mandarinkové kůry, tóny medu a postupně čím dál více i petroleje. Je ve velmi dobré kondici, solidně postavené, vyvážené, a má delší až dlouhou perzistenci.

Hodně zajímavé víno, nefiltrovaný samotok. Zpočátku mě v ovocnějším projevu oslovovalo více, později šlo dost do petroleje. Je ale pravdou, že po degustaci dalších (hodně) sladkých vín byl návrat k němu složitý. :-)

Domaine Weinbach, Gewürztraminer „Fürstentum“ SGN, Grand Cru Kayserberg, 1994 (Alsasko, Francie), (foto 3)
Vůně je nazrálá, velmi plná a až neskutečně intenzívní, zároveň elegantní a přirozená, minerálně-ovocná (sušené a kandované plody – meruňky, papája, citrusové kůry pomerančů, mandarinek a grepů), s dotekem medu. Chuť dokonale navazuje. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, v těle hodně plné a komplexní, harmonické (sladkost je vyvažována mineralitou a jemnou pomerančovou hořčinkou), má dlouhou perzistenci. Nádherné víno v ovocném chuťovém pásmu.

Kracher, Grande Cuvée, 1995 (Burgenland, Rakousko), (foto 4)
Vůně je nazrálá a velmi plná, intenzívní, vyvážená a spojitá, primárně do karamelu a rozinek s tóny medu, kávy a kandované pomerančové kůry na pozadí. Chuť je pokračováním vůně. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je hodně plné až hutné, harmonické s dokonale vyváženou šťavnatou kyselinkou (dává vínu parádní pitelnost), má velmi dlouhou perzistenci. Úplně jiný projev než předešlé, ovoce je spíše jen na pozadí.

Kracherova vlajková loď je známá tím, že má v každém ročníku pozměněné složení. 1995ka je z 50 % Chardonnay, 40 % Vlašského ryzlinku, 5 % Tramínu a 5 % Scheurebe. Kromě Scheurebe zrálo vše 18 měsíců na nových francouzských baricích.

Royal Tokaji, Tokaji Aszú 5 Puttonyos „Birsalmás“, 1999 (Tokaj, Maďarsko),(foto 5)
Vůně je šťavnatá a temná, homogení a vyvážená, plnější, středně intenzívní směs tónů kávy, toffee, rozinek a medu, s jemným štychem pomerančové kůry na pozadí. Chuť navazuje, ale jde primárně do rozinek s jemnou hořčinkou pomerančové kůry. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je úžasně šťavnaté a harmonické, a přestože je v těle plné, působí oproti předešlému Grande Cuvée téměř subtilně. Doznívá ve velmi dlouhém závěru a přes svou barvu (danou mírnou oxidativností) a viditelný depot je stále mladé.

Royal Tokaji vlastní Britové v čele s Hugh Johnsonem, na počátku se tu angažoval take István Szepsy. Birsalmás je jedním z nejlepších vinohradů v Tokaji.

Château d'Yquem, 1er Grand Cru Classé, 1989 (Sauternes, Bordeaux, Francie), (foto 6)
Vůně je šťavnatá, plnější, poměrně intenzívní, vrstvená a komplexně podmanivá, primárně ovocná (citrusy, kandované citrusové kůry, žluté a tropické plody) s tóny medu. Chuť dokonale navazuje, přidávají se bylinky a jemná pomerančová hořčinka. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, úžasně koncentrované a viskózní, spojité a harmonické, v těle plné, s podmanivě prolnutými vrstvami chutí a velmi dlouhou perzistencí. Pro mě král botrytických vín. Má obrovský potenciál zrání a ani 3 hodiny v karafě a půlhodina práce ve skleničce mu na plné otevření se nestačily.

Maximální možná výtěžnost pro Château d'Yquem (Premier Cru Superieur) je 9hl/ha. A každá kapka té šťávy je ve víně znát.

Závěr

Další velká degustace RareWine. Ne co do počtu vín, ale do zážitků a pocitů určitě. Každý z těchto skvostů má své a srovnávat je, je jako vybírat nejkrásnější barvu. A tak jsem ty barvy pro srovnání nafotil (foto 7). Zleva jsou vzorky Gewürztramineru SGN, Krachera, Tokaje a d’Yquemu. Hlavně barva Tokaje, připomínající vyčpělou kofolu, je pro mě úchvatná.

Je jasné, že není mnoho lidí, kteří by chtěli pít sladká vína k celému menu nebo dokázali vypít celou lahev (ať už demi-bouteille, půllitrovku či sedmičku :-) za večer (nebavím se o ceně). Přesto chci říct, že tato vína své místo mají a přeji každému z milovníků vína, aby si na ně aspoň jednou za život „sáhli“.

"Jak to máte vy? Máte rádi sladká vína? Která preferujete?"
Napiště své komentáře dolů pod článek…

Autor článku: PLI