Bordeaux 1990: Pravý versus levý břeh

Počasí v roce 1990 bylo pro vinaření v Bordeaux hodně přívětivé, o čemž svědčí i bodový rating Roberta Parkera: 90 až 98 bodů. Tento ročník byl ale výjimečný i tím, že nabídl skvělé podmínky vinařům na levém i pravém břehu řeky Gironde, což dnes, po 25 letech, doslova vybízí ke srovnání. A tak jsme ochutnali osm vín (čtyři z každého břehu) v různých cenových hladinách.

Podle slov pana Kuneše, který degustaci vedl, byla tato srovnávací degustace v rámci RareWine tou pravděpodobně nejzajímavější v roce 2015. Představil čtyři dvojice vín, od základních až po absolutní špičku, ve dvojici vždy vína stejné cenové kategorie. Vzorky byly podávány v rámci dvojice naslepo, aby měl každý možnost zkusit poznat, ze kterého břehu víno pochází.

A ještě jedna věc. Nedávno jsem psal o přístroji Coravin, který umožňuje skrze dutou jehlu nalévat víno bez jeho otevření a díky vyplnění prostoru lahve inertním plynem uchovat zbytek nedopité lahve. Na této akci jsme jej mohli znovu vyzkoušet v praxi. (foto 1)

První dvojice

Château Canon de Brem, AOC, 1990 (Canon Fronsac), (foto 2 a)
8 ha vinařství, v letech 1984 až 2000 ve vlastnictví J. P. Moueixe, od roku 2006 náleží pozemky k sousední parcele La Dauphine a hrozny z ní se samostatně nelahvují. Víno je nazrálé, středně plné, šťavnaté a čisté, s ovocností švestek a ostružin, jemnou mineralitou a sudem. Velmi dobře postavené, srovnané, s hladkými ovocnými taniny, a střední až delší perzistencí s hořčinkovým závěrem. Hezký a příjemný začátek.

Château Virelade, AOC, 1990 (Graves), (foto 2 b)
Dnes již pravděpodobně neexistující vinařství; Virelade je vesnice mezi Bordeaux a Sauternes. Víno je od vůně plnější, poměrně intenzívní, homogenní a vyvážené, ovocné (černý rybíz, ostružiny, moruše), s citelnou mineralitou, tóny spadaného podzimního listí a výborně integrovaným sudem. Je velmi dobře postavené, šťavnaté, má hladké ovocně-zemité taniny, plnější tělo, elegantní projev a delší až dlouhou perzistenci. Obrovské překvapení. Krásné víno za výborný peníz (na aukci vydraženo za cca 1000 Kč). Baví mě neskutečně. Člověk má pocit, jako by viděl hrozny na vinicích v roce 1990…

Druhá dvojice

Clos l’Église, AOC, 1990 (Pomerol), (foto 3 a)
Víno je od vůně plnější, nazrálé, šťavnaté a ovocné (do švestek), s jemnou mineralitou, dotekem mintu a sudem. Chuť je přesným obrazem vůně. Víno je velmi dobře postavené, harmonické, v těle plnější, s hladkými citelnými ovocně-zemitými taniny, a střední až delší perzistencí. Moc hezké víno, délka dochuti je ale překvapivě „kratší“.

Château Olivier, GCC, 1990 (Pessac-Léognan),(foto 3 b)
Chateau Olivier mám v živé paměti z ochutnávky vín ročníku 2005 v Bordeaux. Bylo to snad jediné víno, které se příliš nepovedlo, což bylo v roce 2005 hodně nečekané. 1990 ale působí velmi dobře. Plnější, nazrálá, na nose intenzívní, vyvážená a ovocná (černý rybíz, ostružiny, brusinky), s dotekem mintu a parádním sudem. Chuť je pokračováním vůně. Víno je velmi dobře postavené, šťavnaté a harmonické, má výrazné vyzrálé ovocné taniny, mírně plnější tělo a dlouhou perzistenci. Tohle můžu.

Třetí dvojice

Vieux Château Certan, AOC, 1990 (Pomerol), (foto 4 a)
Přičichnu a vím. Tohle je moje oblíbené. Loni jsme ho měli na vertikální degustaci. Od vůně výrazné, intenzívní, elegantní a srovnané, s výrazným aroma kávoviny a mocca, jinak minerálně-ovocné (směs červených plodů). Chuť navazuje, mineralita je ještě intenzívnější. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté a harmonické, v těle plnější, s citelnými vyzrálými ovocnými taniny a dlouhou perzistencí. Pro mě druhé nejlepší víno na degustaci.

Château Ducru Beaucaillou, 2ème GCC, 1990 (Saint Julien),(foto 4 b)
Víno se zajímavým příběhem, které R. Parker odmítl hodnotit. Vinařství mělo v té době potíže s hygienou a víno se projevuje pachem zvlhlého dřeva připomínající korkovou vadu. Jinak je ale nazrále ovocné (směs červených a tmavých plodů). Je velmi dobře postavené, šťavnaté a v těle plnější, v chuti ale působí „ocelově“, má výrazné ovocně-zemité taniny a delší až dlouhou perzistenci. Jsem moc rád, že jsem ho mohl ochutnat a udělat si na něj názor. Ducru Beaucaillou mě baví, ale popravdě bych si raději vybral jiný (mladší) ročník.

Aby se další dvě vína měla prostor v karafách více otevřít (nebo ve stínu předešlého vzorku :-) vložil pan Kuneš do degustace ještě
Château Léoville Barton, 2ème GCC, 1990 (Saint Julien),(foto 5)
Zpočátku hodně zavřené, ve vůni nazrálé, šťavnaté, středně intenzívní, ovocné (směs červených a tmavých plodů), pěkný sud a postupně tóny kávy a vlašských ořechů. Chuť navazuje, přidávají se čajové tóny. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je poměrně srovnané, v těle mírně plnější, s citelnými vyzrálými taniny a delší až dlouhou perzistencí. Měl jsem pocit, jakoby příliš rychle „odcházelo“. Možná by ale chtělo jen více prostoru na „otevření se“.

Čtvrtá dvojice

Château Angelus, GCC, 1990 (Saint Émilion), (foto 6 a)
Vůně je plná, noblesní, hladká a homogenní, sametově temná, minerálně-ovocná (ostružiny, borůvky), s dotekem mintu. Chuť je přesným obrazem vůně. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, plné, elegantní a doslova svůdné, má hladké výrazné vyzrálé taniny a velmi dlouhou perzistenci. Uff. Složitě se to popisuje slovy, ale je to něco jako nektar štěstí. Každý doušek má moc vytáhnout člověka z „reality“. Za mě nejlepší víno degustace. Má jedinou pihu na kráse. Cenu. Cca dvacet tisíc je opravdu nálož.

Château Haut Brion, 1er GCC, 1990 (Pessac-Léognan), (foto 6 b)
Ve vůni elegantní, šťavnaté a srovnané, poměrně animální (kůže, lehce Brett), ovocné (směs červených a tmavých plodů), jemná mineralita, sud. Chuť dokonale navazuje, přidávají se tóny mintu. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, elegantní a harmonické, v těle plnější až plné, má výrazné vyzrálé ovocné taniny a dlouhou perzistenci. Krása. Stylově odlišné od předešlého, za podobnou cenu. Baví mě moc a dávám ho na druhé místo společně s Vieux Certan.

Závěr

Přestože v posledních letech piju vína z Bordeaux výrazně méně než kdysi, musím říct, že jako vyzrálá mě hodně oslovují. Tím samozřejmě nemám na mysli jen ta největší, jako třeba na této degustaci Haut Brion, Angelus nebo Vieux Certan, ale radost mi dělají hlavně ta menší, méně známá chateaux, jako třeba Virelande. Když se nám totiž podaří při otevírání trefit do jejich lahvové zralosti, dostaneme jako „dárek“ opravdový zážitek…

Autor článku: PLI