Hermitage: Bílá vína s modrou krví

Nejznámější a nejvyhlášenější apelace na severní Rhôně, Hermitage, má rozlohu jediného většího vinařství v Bordeaux. Rodí se zde elegantní, plná, strukturovaná a dlouhověká červená vína z odrůdy Syrah a ještě vzácnější, množstevně velmi limitovaná bílá z odrůd Marsanne a Roussanne. Ta byla v 18. a 19. století nejdražšími na světě, určená pouze pro královský dvůr.

Ano, dnes je trochu jiná doba a poměr cen se změnil. Věhlas vín z Hermitage ale neklesl a přes jejich vysoké ceny je třeba mít i šťestí, aby je člověk ochutnal. Na degustaci RareWine představil pan Kuneš šest bílých vín z Rhôny. Čtyři z Hermitage a pro srovnání dvě špičky z dalších apelací: Châteauneuf du Pape a Condrieu/Chateau Grillet.

Château Beaucastel, Châteauneuf du Pape Blanc „Vieilles Vignes“, 2000

Začínat degustaci bílým Beaucastelem (foto 2a) je tak trochu zvrácenost, navíc ve výborném ročníku, ale poradili jsme si. Víno ze 100 % Roussanne má krásnou plnou barvu (foto 1), je od vůně doslova explozivní, velmi plné, nazrálé a překvapivě dost oxidativní. Profilově minerálně-ovocné (žluté plody, meruňkový džem, ryngle, náznak jablečnosti), s pampeliškovým medem, mléčným karamelem, solí, bylinkami a dotekem mintu. Chuť dokonale navazuje, přidává se jemná mandlová hořčinka. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, bohaté a komplexní, až na vyšší alkohol harmonické, s dlouhou perzistencí. Ve druhém kole degustace oxidativnost překvapivě úplně vymizela. Pro mě bodově druhé až třetí nejlepší víno na degustaci.

Chapoutier, Hermitage Blanc „Chante Allouette“, 1996

Hodně zajímavé srovnání s předchozím. Sice horší ročník (Parker 86 bodů), ale jiná oblast a 100 % Marsanne. Přes uvedenou polohu “Chante Allouette” je to cuvée z hroznů z této vinice, a také z vinic “Le Méal” a “Les Muretes” (foto 2b). Ve vůni je svěží, čisté a vyvážené, výrazně minerální, s ovocností tropických plodů (žlutý meloun, bílý grep), akátovým medem a tóny heřmánku. Ovocná složka se postupně upozaďuje a víno působí hodně “kamenitě”. Chuť kopíruje vůni. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté a vyvážené, v těle plnější až plné, harmonické, s delší až dlouhou perzistencí. Oproti Beaucastelu není tak svalnaté, působí atletičtěji, má parádní stavbu těla.

J. L. Chave, Hermitage Blanc, 1997

Domaine J. L. Chave je na Rhôně, společně s Chapoutierem, obrovský pojem. Rodinné vinařství funguje již od roku 1491, má 15 ha cca 70 let starých keřů, dělá pouze dvě vína: Hermitage Rouge a Blanc, přičemž blanc má delší archivační potenciál. Ročník 1997 byl výborný (Parker 90 bodů), odrůdově 80 až 85 % Marsanne, zbytek Roussanne (foto 3a).

Vůně je velmi plná, elegantní a doslova podmanivá, ovocná (citrusy, žluté tropické plody), s výraznou mineralitou. Chuť dokonale navazuje, jen je trochu „kamenitější“ a s jemnou hořčinkou. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, dokonale harmonické a noblesní, s plnějším propracovaným tělem a velmi dlouhou perzistencí. Uff, tohle je pro mě zásah. Nejlepší víno na degustaci.

J. L. Grippat, Hermitage Blanc, 1994

V minulosti významné jméno; v roce 2001 odešel v 59. letech do důchodu a prodal své vinice Guigalovi. Ročník 1994 byl nadprůměrný (Parker 88 bodů), víno je z 1,5 ha vinice „Les Muretes“, 70 let staré keře, 100 % Marsanne.

Vůně přirozená, středně intenzívní, olejnatá a lehce oxidativní, minerálně-ovocná (bílé a žluté plody, náznak tropických), s tóny bílých květů a zcukernatělého medu. Chuť navazuje (ovocnost, mineralita, slanost, jemná hořčinka, citelná oxidativnost). Víno je velmi dobře postavené, šťavnaté, srovnané, v těle plnější, s delší až dlouhou perzistencí. Stále velmi příjemné, přesto již za vrcholem. Jediné víno (foto 3b) na degustaci, které jsem hodnotil pod 90 bodů.

Chapoutier, Hermitage Blanc „Chante Allouette“, 1989

Stejné víno jako druhý vzorek, jen v o dost lepším ročníku 1989 (Parker 92 bodů). Chapoutier jej nalahvoval do čirých lahví, což v kombinaci s etiketou (foto 4a) připomíná víno z vietnamské večerky. Obsah lahve je ale tomuto přirovnání galakticky vzdálen.

Víno je od vůně čisté, přirozené a vyvážené, minerálně-ovocné (bílé grepy, žlutý meloun), s tóny květů akátu, akátového medu a muškátového oříšku. Chuť dokonale navazuje, jen působí slaněji. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté a harmonické, s plnějším vypracovaným tělem a dlouhou perzistencí se slaně-kořenitou dochutí. Kdo se k němu dostane, hodně si užije. Jen by neměl otálet s jeho vypitím, není nač čekat.

Neyret-Gachet, Chateau Grillet, 1987

Víno z trochu jiného šálku, tedy oblasti Condrieu, jehož 3,5 ha vinic na 76 terasách strmého amfiteátru spadá od roku 1936 pod vlastní apelaci Chateau Grillet. Vinice na podloží z žuly, křemíku, písku a jílu jsou zde již od 3. století; od roku 2011 je vlastní Francois Pinault, majitel Chateau Latour.

Toto víno jsem pil pouze v ročníku 2004, a bylo zatím příliš mladé. Ročník 1987 byl průměrný (Robert Parker 86 bodů), projev vína (foto 4b) je ale strhující. Vůně noblesní, šťavnatá, srovnaná a komplexní, minerálně-ovocná (bílé grepy, mandarinkový kompot z konzervy), s tóny navlhlé slámy a sušených bylin. Chuť dokonale navazuje. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté a harmonické, v projevu elegantní, v těle plné a má velmi dlouhou perzistenci. Úžasné víno na vrcholu, na které pozvete pouze nejlepšího přítele.

Závěr

Nadšení. Top degustace. I to mikro-srovnání projevu odrůd a oblastí na Rhôně. Jen se zamýšlím nad tím, kdy dát vínu 100 bodů. Protože podle „stupnice“ je to dokonalost. Ale… co je to vlastně dokonalost? Určitě ji vnímáme každý jinak. Přestože jsem pil několik, podle Parkera, stobodových vín, sám jsem stovku nikdy nedal. Těžko říct, je-li to tím, že se necítím zkušenostmi tak daleko, abych si dovolil definovat (svůj) etalon nebo jen naivně čekám, že mi docvakne, že právě tohle je ON.

Přesto si myslím, že má bodové hodnocení smysl, protože je pro mě v kombinaci s popisem vína indikací jeho kvality. Je fakt, že spousta „nákupčích“ touží po 100bodových vínech, ale ruku na srdce, jak velký rozdíl v kvalitě je mezi vínem hodnoceným 96 a 100 body? A kolik lidí to pozná? Takže si nechávám svůj prostor pro emoce a jdu shánět vína od J. L. Chave v různých ročnících. Abych se potěšil, anebo možná našel ten (svůj) ideál „dokonalosti“… ;-)

Autor článku: PLI