13. listopadu 2023

Bacco del Monte: Pinot Noir z Toskánska

Toskán, kosa, pinot, jak se to rýmuje? Asi tak by mohlo začínat pojednání o odrůdě Pinot Noir, která to nejlepší nabízí na svazích Côte d’Or v Burgundsku, a terroiru Toskánska, kde vládne teplomilná odrůda Sangiovese. Když se k tomu přidá doktor v důchodu a zima, může se zdát, že průsečík tohoto kvízu levituje kdesi v nekonečnu. Ale co když je to nové „Bylo-nebylo...“?

Mugello

Oblast Mugello leží nad regionem Chianti na samém severu Toskánska. Vinice tu byly odjakživa, ovšem v porovnání s Chianti a jeho podmínkami pro „hvězdné“ Sangiovese nebylo moc o čem psát. Situace se ovšem s globálním oteplováním mění a cca od roku 2000 víno z Mugella začíná být slyšet. Pečlivý výběr nových vinic a obnova těch starých, ruční práce, přísné selekce hroznů, moderní vinifikace a zrání v dubových sudech je dnes u seriózních vinařství standardem.

Specifický terroir

Nejde ale jen o investice do vinic a sklepů nebo moderní technologie. Hodně podstatné jsou místní podmínky. V Mugellu je totiž teplota asi o 5 stupňů nižší než v Chianti nebo okolí Sieny, což se se Sangiovese vůbec nerýmuje. Jaká odrůda by se tedy v tomto místě mohla cítit příjemně? Podloží je tu celkem kompaktní, hlinito-kamenité, půda bohatá na organické látky. A taky je tu velký rozdíl mezi denními a nočními teplotami, což vede k vínům s vyšší aromatikou. Společně s dalšími aspekty došli k závěru: Pinot Noir neboli Pinot Nero, v tichém i šumivém provedení. A tak cca před 10 lety začal „vysazovací boom“.

Vinařství Bacco del Monte

Příběh rodiny Bacci není ve vinařské fázi příliš dlouhý, o to více je v něm ale vášně. Když se v roce 1985 do „Monte“ přestěhovali, rozhodli se vysadit malou vinici pro rodinné použití. Jedním z důvodů prý bylo i to, že otec majitelky, lékař, odešel do důchodu a nevydržel nic nedělat. Vinaření je všechny chytilo u srdce a po výše zmíněném pinotovém boomu v roce 2012 se rozhodli v roce 2016 zasadit dva hektary Pinotu Noir a založit vinařství Bacco del Monte.

V současné době vyrábějí jen dvě vína: vlajkovku Monteprimo a Torre di Ponente pro denní osvěžení. Obě jsou stoprocentní Pinot Nero IGT.

Monteprimo

Vinice (foto 1) byla založena v roce 2016, první ročník lahvován v roce 2019 a aktuálně je k dispozici druhý, 2020 (foto 2). Jedná se o cuvée klonů 777, 828, 115 dovezených přímo z Francie. Vinice jsou vedeny ekologicky, práce na nich probíhají výhradně ručně a v souladu s přírodou, hrozny plně nebo částečně odstopkovávají a na ročník 2019 dokonce použili i 20 % celých hroznů. Víno zraje ve francouzských baricích a je lahvováno bez filtrace.

Používají jednodílné přírodní korky, které jsou analyzovány elektronickým nosem. Jo, a etiketa představuje panorama vinice Monteprimo (foto 3).

Než ochutnáme, tak ještě malá, ale důležitá rada. Chcete-li si toto víno užít, dejte mu prostor se nadechnout. Otevřete jej aspoň 4 hodiny dopředu a rozhodně nelejte do karafy. S každou skleničkou pak můžete sledovat, jak je spojitější, harmoničtější a jak si jej užíváte víc a víc...

Bacco del Monte, Monteprimo, IGT, 2020
Vůně je teplejší, plná, intenzívní, aromatická a vyvážená, minerálně-ovocná (přezrálé třešně a jahody), s podtextem vanilky (trochu jako Pickwick čaj jahody s vanilkou) a sudem na pozadí. Chuť dokonale navazuje. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je příjemně šťavnaté (vyšší kyselina) a až na vyšší alkohol (14 %) srovnané, v těle plné, s vyšími až vysokými vyzrálými ovocnými taniny a dlouhou perzistencí.

Extrémně zajímavé víno. Zpočátku divoké jako nevycválaný hřebec, po dvou hodinách se uklidní a nechá si nasadit uzdu. Je to identifikovatelný Pinot Noir z “teplejší” oblasti (na to, že je z Itálie, nepůsobí nasládle, což oceňuji), tělnatější než jiné pinoty z chladnějších oblastí, s vyšší tanickou strukturou než v Burgundsku, má super délku a snad i potenciál (soudě podle primárních parametrů).

Bacco del Monte, Monteprimo, IGT, 2019 (foto 4)
Vůně je překvapivě nazrálá, výrazně animální, kompaktní a výborně vybalancovaná, poměrně intenzívní, plnější, minerálně-ovocná (višňový a třešňový kompot včetně pecek), s citelným sudem na pozadí. Chuť dokonale navazuje. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je krásně šťavnaté (vyšší až vysoká kyselina), se skvěle integrovaným alkoholem (12,5 %), v těle plnější (a rozhodně štíhlejsí než předešlé, což mu moc sluší), skvěle pitelné, s vyššími a výborně integrovanými taniny, které v čajových tónech přetrvávají v dlouhé perzistenci.

Toto je mému pinotovému pojetí bližší. Umírněný alkohol, štíhlejší projev, baví. Dost překvapivá je jeho nazrálost. Jsem moc zvědavý, jak se bude v čase vyvíjet, protože je ve sklenici hodně stabilní a nejeví známky únavy. Přesto mi přijde v předčasně nazrálém stavu. No, uvidíme…

Závěr

Tohle víno je geniálním studijním materiálem na potlačení očekávání. Nastavíte-li se na Pinot Noir z Burgundska, s nadšením se nepotkáte. Dáte-li ale průchod jen smyslům bez nastavených interních filtrů, můžete najít víno, které nemáte kam zařadit a přesto vás svou energií a “pinotovou tajemností” zaujme. Navíc pro mnohé může být zajímavá i nepředvídatelnost ročníků. A o tom rozšiřování obzorů přece je, ne?

Autor článku: PLI