Jako člen máte plný přístup ke všem tipům na vína, kompletním popisům přípravy a zvýhodněným cenám.
6. dubna 2023
30. a 31. března proběhl už 19. ročník výstavy mladých vín z Bordeaux, Audience Grand Cru Classé, pořádaná společností Merlot d’Or. Tentokrát se konal v Rothmayerově sálu Pražského hradu a vína ročníku 2020 opět přijelo představit více než padesát Chateaux. A jak se povedla vína? Navázala na dva předešlé povedené ročníky nebo to bylo komplikovanější?
Tři dobré ročníky po sobě bývají v Bordeaux velkou výjimkou, jenže predikce triumvirátu byly tentokrát více než slibné. Milovníci vín v touze zjistit situaci na vlastních chuťových pohárcích se znovu dostavili v úctyhodném počtu (foto 1) a prostory Rothmayerova sálu Pražského hradu byly využity na hraně komfortního pohybu.
A jak to dopadlo? Už na začátku můžu říct, že výborně. Ročník 2020 navázal na 2019 a vína jsou v klasickém střihu. Jemná, šťavnatá a elegantní. Samozřejmě některé apelace měly na počasí větší štěstí než jiné. Vlastně to nejlepší pochází z oblastí, kde se používá větší množství Merlotu, tedy celý pravý břeh plus na levém Margaux. Skvěle dopadly i chladnější části jako St. Estèphe a Médoc, naopak St. Julien a Margaux oplývají vyšší kyselinou, která bude na integrování vyžadovat delší čas. Úplně zobecnit to ale nejde a tak se podívejme na jednotlivá prezentovaná vína.
Začnu od bílých, která jsou všechna v perfektní formě. Bavil mě příjemně štíhlý a vyvážený Latour-Martillac, parádní vypracovaný Malartic-Lagraviére, texturovaný a nebývale štíhle elegantní Smith Haut Lafitte, i trošku utlumený Pape Clément, který působil z jiných lahví trochu jinak a aby se více vyjádřil, potřebuje delší čas.
Červená jsou rovněž krásně vyvážená a elegantní, ohromně mě baví jemné a vycizelované Haut-Bailly a jemně texturovaný Smith Haut Lafitte, více bych čekal od Pape Clément, který zaujme jemností, ale od střední chuti mu chybí ovocnost a převládá výrazný tanin. Bohužel jsem tu zapomněl udělat fotky...
Vína zastupující Haut-Médoc potvrdila svůj (nad)standard. U krásně jemného Beaumont vždycky přemýšlím, proč ho nabízejí tak levně. A tentokrát mě dost oslovilo i plnější a vyhlazené Cantemerle, kterému ročník 2020 hodně sedl. Vlastně tu bylo ještě La Tour Carnet, ale aktuálně má příliš dominantní kyselinu, které snad čas dopomůže k lepší integraci.
Margaux se prezentuje konzistentně, samozřejmě s ohledem na kvalitu (a cenu) vín jednotlivých chateaux. Pro mě tu nejvýš stojí plný a vymazlený Brane-Cantenac (foto 2a), moc mě bavilo vrcholně elegantní a zábavné Rauzan-Ségla (foto 2b), jemný a více než jindy štíhlý d’Issan, krásné Giscours, nadstandardní du Tertre i kompaktní Marquis d’Alesme. Trošku víc bych čekal jen od řidšího Lagéborce a hlavně od Lascombes, kterému se od střední chuti vytrácí ovocnost.
V Saint Julienu je situace také konzistentní, byť mi přijde, že jsou vína taková klasičtější, řidší než v minulých dvou letech. Z této charakteristiky vystupují parádně texturované Léoville Poyferré (foto 3a), které k výročí vinařství přišlo s novou etiketou, a hluboký, vyvážený a dlouhý Léoville Barton (foto 3b). Své si uhrávají jemné a komplexní Branaire-Ducru, temné a kořenité Beychevelle, ovocné a dlouhé Lagrange i vyvážená du Glana. Víc čekám od řidšího Clos du Marquis, ve kterém aktuálně karamel válcuje ovocnost.
Pauillac se prezentuje skvělou kondicí, byť se mi vína jeví o dost dominantnější kyselinou než jindy. Vítězem je tu pro mě noblesní, spojitý a dlouhý Pichon Longueville Baron (foto 4a), těsně následovaný mým oblíbeným a detailním Grand Puy Lacoste (foto 4b). V top formě jsou také hutný Pontet-Canet, elegantní a letos až výjimečné Pédesclaux. Trochu víc bych čekal od aktuálně příliš šťavnatých d’Armailhac a Clerc Milon. Umím si ale představit, že čas v lahvi promění tuto současnou „menší disharmonii“ v budoucí silnou stránku.
Ze Saint-Estèphe přijel dva zástupci a oba mě hodně baví. Komplexní, harmonický a dlouhý Calon Ségur (foto 5a) opět patří k vrcholům letošní Audience, velmi dobře se prezentuje i ovocný, šťavnatý a zábavný Capbern.
Pokud byly na levém břehu u některých vín výkyvy v naplnění očekávání, pravý břeh je přehlídkou vrcholných a konzistentních výkonů. V překladu to znamená, že na co tu člověk sáhne, je v podstatě jackpot. Nejvíc mě tentokrát bavil plný, harmonický a koncentrovaný Canon (foto 5b), v závěsu za ním úžasně hladké a plné Bélair-Monange, jemné a elegantní Troplong Mondot, temně ovocný Canon La Gaffelière, i moderní, hladké a kulaté Clos de l’Oratorie.
Ve stejné taktovce jako Émilion pokračuje i Pomerol, takže tomu můžeme říkat óda na radost. Na prvním místě tu mám tentokrát dvě vína: elegantně temné a komplexní La Conseillante (foto 6a) a noblesně harmonický La Fleur Petrus (foto 6b). A vyzdvihnout chci také skvěle strukturovaný 100 % Merlot Latour à Pomerol. S menším odstupem následují zábavné a vyvážené Petit-Village, vyhlazený Beauregard a naopak tvrdší a zemitý Gazin, borůvkový Nénin a výrazně ovocité La Grave. Speciální zmínku věnuji feminně elegantnímu a slanému Chantalouette, které mě ohromně baví i přesto, že bodově ho mám níž.
Ročník 2020 nebyl k vínům ze Sauternes přívětivý, protože podmínky pro vznik botrytické plísně byly hodně složité a účast pouhých dvou zástupců to potvrzuje. V tomto kontextu působí nádherná komplexnost Suduiraut (foto 7) téměř jako zázrak a i Coutet bylo fajn.
Tak zase za rok... ;-)
Autor článku: PLI
vineval.czPokračováním potvrzuji, že jsem starší 18 let.
