8. listopadu 2021

Opravdu stará španělská vína (1968 - 1952)

Pokud mám jmenovat červená vína, která umějí skvěle vyzrávat, ta španělská určitě neopomenu. Možná by se mi chtělo napsat, že jsou to vína z regionu Rioja (nebo Ribera del Duero), ale dnes jsou tu i vína z Penedes. Možná bych chtěl říct, že to platí jen pro drahá vína, ale dnes tu bude i takové, které koupíte v aktuálním ročníku za čtyři stovky. Takže... prostě Tempranillo.

Ochutnávat stará vína má svá specifika. Je třeba je někde sehnat (třeba na aukci) a taky se do nich dostat. Speciální otvírák, spousta čištění a hlavně trpělivosti. Nezřídka lítají třísky víc, než by se jednomu hodilo (foto 1). A pak jsou tu očekávání. Ovocnost, síla a svaly bývají minulostí a více se cení komplexnost, spojitost nebo grácie.

Vína samozřejmě archivací většinou získávají na ceně, ale obzvláště u těch španělských je velká šance, že si užijete třeba dvacetileté víno, které v době vypuštění na trh stálo tři čtyři stovky. A to je pro ty z vás, kteří mají vůli a čas čekat, dobrá zpráva. :-) Na této degustaci jsme ale ochutnali většinou vína z vyšších výkonnostních košů. I tak nebylo o překvapení nouze.

Ale nejdříve pár slov k ročníkům. Sice se mi podařilo zjistit jen ty z Rioja, takže vína z Penedes lze odvodit jen hodně nepřesně. Takže... vlastně se tu sešly jen ty špičkové. Ročníky 1964, 1955 a 1952 jsou hodnoceny jako top (5/5), ročníky 1968 a 1959 jako výborné (4/5) a jen ročník 1966 jako slabší (2/5). Hodnocení ale platí pro Rioja a my z tohoto ročníku pili jen víno z Penedes. Tak se na to pojďme podívat.

Bodegas Franco-Españolas, Royal Reserva, 1968 (foto 2a)
Vůně je nazrálá, plnější, středně intenzívní a srovnaná, minerálně-ovocná (třešně, peckovina, jeřabiny), s tóny čajů, bylin, koření a vlhkého dřeva. Chuť navazuje, přidává se jemná zemitost. Víno je velmi dobře postavené, šťavnaté a vyvážené, stále v super stavu, s dobrou pitelností, má střední tělo, vyšší vyzrálé taniny a delší perzistenci s podtextem naoxidovaného citrónu v dochuti. Není to velké víno, ani něco čím ohromíte milovníky archivních vín, ale nejen za tu výdrž a stav si zaslouží poklonu. Protože si ho prostě pořád užijete.

CVNE, Viña Real Gran Reserva, 1968 (foto 2b)
Vůně je plná, intenzívní, lehce nazrálá a vyvážená, zpočátku animální, postupně minerálně-ovocné (třešňový a višňový kompot, peckovina) s tóny vlhkého listí, uzeností, koření a mintem, a s příjemným podtextem dřeva na pozadí. Chuť navazuje, přidává se citrusová linka. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je ideálně šťavnaté, harmonické a elegantní, působí o dost mlaději, než napovídá ročník na etiketě, v těle je mírně plnější, s vyššími vyhlazenými taniny, jemnou texturou a velmi dlouhou perzistencí. Vynikající víno v plné síle, úplně jiná liga než předešlé.

Marques de Riscal, Reserva, 1964 (foto 3a)
Vůně je velmi plná, intenzívní, nasládlá a komplexní, zpočátku působí až jakoby sekundárně rozkvašeně, postupně se čistí a je minerálně-ovocná (třešně, višně, švestky), s tóny bylinných extraktů, mléčného karamelu, jitrocelového sirupu a trochu připálených povidel. Má pevnou a přesnou strukturu, je krásně šťavnaté, v těle plnější a harmonické, má šmrncovní projev, vyšší hladké vyzrálé taniny a velmi dlouhou perzistenci. Dokonale vyvážené víno v perfektním stavu, byť ty projevy možné „sekundárky“ trochu matou i přes jejich snižující se tendenci.

Bodegas Bilbainas, Rioja Clarete Fino, Gran Reserva, 1955 (foto 3b)
Jemné, vrstevnaté a vyvážené, s jemnou texturou. Bohužel TCA (korková vada). :-(

CVNE, Imperial Gran Reserva, 1955 (foto 4a)
Vůně je noblesní, lehce nazrálá a animální, dokonale vybalancovaná a komplexní, intenzívní a poměrně plná, minerálně-ovocná (třešně, višně), s tóny jitrocelového sirupu, karamelu a uyšlechtilého dřeva. Chuť dokonale navazuje. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je parádně šťavnaté (vysoká kyselina) a harmonické, působí až neskutečně svěže a elegantně, takže ročník 1955 mu netipnete ani náhodou, má střední až mírně plnější tělo, vyšší vyzrálé ovocné taniny a dlohou perzistencí. Velké víno!

Riojanas, Monte Real Reserva, 1952 (foto 4b)
Vůně je hodně nazrálá, mírně plnější a intenzívnější směsice červených kompotovaných plodů a jeřabin s medicinálními tóny, jodem, bylinnými extrakty, mléčným karamelem, spoadaným listím a sudem na pozadí. Chuť dokonale navazuje. Víno je velmi dobře postavené, krásně šťavnaté a srovnané, má střední tělo, střední vyzrálé taniny a střední až delší perzistenci. Lepší už bylo, ale stále má co říct. Vypít lahev ve dvou už si asi člověk bez jídla úplně neužije, ale jinak je to „studnice moudrosti“. Což je u skoro sedmdesátiletého vína, které v ročníku 2012 stále koupíte u alifea.cz za 415 Kč, hodně nadstandardní vizitka.

Miguel Torres, Gran Coronas Reserva, 1966 (foto 5a)
Vůně je neskutečně svěží, elegantní, plnější, intenzívnější a vyvážená, výrazně minerální až slaná, prachová a ovocná (moruše, ostružiny, červená jablka!) s podtextem sudu. Chuť na vůni navazuje, červená jablka jsou výraznější. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je geniálně šťavnaté, v těle střední až mírně plnější, má vyšší vyzrálé ovocné taniny a delší až dlouhou perzistenci. První víno z Penedesu má úplně jiný projev než Rioja, zároveň je ale extrémně matoucí a svou kondicí přímo neuvěřitelné. Jeho ovocné spektrum a celkový stav nedovoluje ho naslepo poslat pod ročník 1990. Ani v nejdivočejších snech. Vlastně mě napadá i to, jestli to není „fake“.

Miguel Torres, Gran Coronas Gran Reserva, 1959 (foto 5b)
Vůně je nazrálá, plná, intenzívní, animální, komplexní a podmanivá, minerálně-ovocná (třešně, višně, ostružiny), s tóny bylinných extraktů, čaje a ušlechtilého dřeva. Chuť na vůni dokonale navazuje. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je krásně šťavnaté, nazrálé a harmonické, v těle střední až mírně plnější, s vyššími vyzrálými taniny a dlouhou perzistencí. Perfektní víno v kondici, která vás vůči jeho věku hodně příjemně překvapí, ale zároveň působí (narozdíl od předešlého) důvěryhodně. Parádní víno.

Závěr

Stará španělská Tempranillo prostě umějí nazrávat a to je dobrá zpráva pro všechny, kteří mají archívní vína rádi a zároveň nechtějí sahat příliš hluboko do kapsy. Jistě, jsou i vína s „modrou krví“, za jejichž přítomnost se platí víc (až hodně).

A tahle degustace? Krása a učení v každém vzorku. Vína, jež jsou stářím „ohnutější“, i jogíni se stále pružnou páteří. Ty z rodiny CVNE nemůžu nezmínit. A pak jsou tu „mladíci“, na které jako by čas skoro neměl vliv. Ale třeba mají místo některých odpovědí zůstat radši otazníky.

Autor článku: PLI