15. března 2021

Srovnání evropských pinotů noir z 90. let

Že mám k pinotu noir, Burgundsku a nazrálým vínům blízko, se o mně ví. A tak asi nepřekvapí, že mé srdce při plánování této degustace zaplesalo. Ne, nejsou to žádná velká vína, ale pinoty z 90. let už by o sobě a stylu vinařství měly něco vypovědět. Takže tu máme Burgundsko ve srovnání s alsaským Domaine Weinbach a čím dál zajímavějším Německem (Baden).

Celá tahle „srovnávací“ idea vznikla ze dvou popudů. Mé oblibě burgundských pinotů z 90. let (a zvlášť ročníku 1999) a pozitivně se vyvíjející nabídkou na aukcích. Základní „hotes kotes“ ve srovnání s (papírově) o poznání zajímavějším pinotem z Badenu v ročníku 1999, a „rezervní“ 96 od špičkového (dámského) vinařství Domaine Weinbach ve srovnání s burgundskou 95 Aloxe-Corton. Představení začíná (foto 1)...

Confrérie Des Chevaliers du Tastevin, Hautes Côtes de Nuits, AOC, 1999 (foto 2a)
Vůně je poměrně intenzívní, plnější, nazrálá, spojitá a vyvážená, minerálně-ovocná (třešňový kompot, citrusová linka), s tóny čaje a tóny dřeva na pozadí. Chuť navazuje, jen citrusy jsou o dost výraznější. Víno je dobře postavené, hodně šťavnaté a srovnané, působí o dost mlaději, má střední tělo, střední vyzrálé ovocné taniny a delší perzistenci. Velmi hezké víno ve výborné kondici, pozitivní překvapení. Ani u vín od družstva se dobrý ročník nezapře.

Königschaffhauser Steingrüble, Spätburgunder Spätlese trocken, 1999 (foto 2b)
Vůně je poměrně intenzívní, plnější, vyvážená a nazrálá směsice višňového kompotu, čaje, bylinných extraktů, listí, podhoubí a peckoviny s tóny badyánu, mintu a medu, citrusovou linkou, jemnou mineralitou a dřevem na pozadí. Chuť dokonale navazuje. Víno je velmi dobře postavené, ideálně šťavnaté, harmonické, komplexní a přirozené, v těle plnější, se středními vyzrálými ovocnými taniny a delší až dlouhou perzistencí. Stále v super kondici, plnější, zábavné. Paleta chutí a vůní, stále odkrývá nové vrstvy. Baví mě moc.

Domaine Weinbach, Pinot Noir „Reserve“, AOC, 1996 (foto 3)
Vůně je plnější, poměrně intenzívní, nazrálá a vyvážená směsice domácí třešňové šťávy s citrusovou linkou, čajem a bylinnými extrakty, tóny ořechů, vlhkého listí a dotekem medu a sudu. Chuť navazuje, citrusová linka je citelnější, přidávají se jahody a celkově se objevuje méně terciárních tónů než ve vůni. Víno je velmi dobře postavené, šťavnaté a vyvážené, jemnější, v těle střední, se středními ovocnými taniny a delší perzistencí. Hodně zajímavé víno, které příjemně nazrává a je dost seriózní. Baví mě. Vlastně jako naprostá většina vín tohoto vinařství.

Eugène Lebreton, Aloxe-Corton „La Voie Romaine“, AOC, 1995 (foto 4a)
Vůně je nazrálá, elegantní, a komplexní, poměrně plná a intenzívní, minerálně-ovocná (třešně, višně, peckovina, citrusová linka), s tóny čajů a podtextem ušlechtilého dřeva. Chuť na vůni navazuje, jen působí trochu přísněji. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je krásně šťavnaté, elegantní a harmonické, v těle plnější, má vyšší vyzrálé ovocné taniny a delší až dlouhou perzistenci. Vlastně jsem vína z Aloxe-Corton dlouhou dobu nechápal a podceňoval, protože mi přišla řídká a s dominantní kyselinou. Klíčem k jejich poznání je nechat je nazrát. Po 20 letech na lahvi mě zatím žádné nezklamalo.

Závěr

Všechna čtyři vína jsou v super kondici a potvrzují, že pinot noir umí nazrávat do krásy. Když se k tomu přidá um vinaře a v lepším případě i dobrý ročník, zábava je na světě. A co mě bavilo nejvíc? Vlastně mě bavila všechna čtyři vína, ale největší pozitivní překvapení byl ten pinot z Bádenska. Poslední dobou se mi pinoty z Německa líbí čím dál víc, tak je asi čas poohlédnout se po dalších modelech...

Autor článku: PLI