Jako člen máte plný přístup ke všem tipům na vína, kompletním popisům přípravy a zvýhodněným cenám.
18. února 2019
14. a 15. února proběhl již tradičně v prostorách Rothmayerova sálu Pražského hradu 15. ročník výstavy vín z Bordeaux, Audience Grand Cru Classé, pořádaná společností Merlot d’Or. Svá vína ročníku 2016 představilo více než 40 různých vinařství, a tentokrát to byla přehlídka skvostů, kterou chcete zažívat každý rok. Až nevídaná elegance, řekl bych...
Po velmi úspěšném ročníku 2015 byla očekávání od ročníku 2016 možná ještě vyšší. Vyváženost vyzrálých taninů a nádherně kulatých a šťavnatých kyselin provázela celou letošní Audienci. Až na některé výjimky (i dost překvapivě nepředpokládané), je tento ročník festivalem splněných přání (foto 1) všech milovníků vín. Mluvím samozřejmě o kvalitě, potenciálu a elegantní přístupnosti vín i v takto raném stádiu vývoje.
Na druhou stranu, být to takhle každý rok, možná by ceny již takto, mnohdy hodně (pře)drahých vín, vyšplhaly do výšin, kdy by se z vín staly jen suvenýry stojící vedle porcelánových jelenů našich babiček a nutící nás z nich každý víkend stírat prach, aniž bychom vůbec tušili, o jakou manu nebeskou naše chuťové receptory připravujeme.
Ročník 2016 v Bordeaux lze v podstatě rozdělit na dvě části. První půle, řekněme do půlky června, byla „mokrá a deštivá“, což představovalo obrovskou výzvu zejména pro biodynamicky vedená vinařství (ze zúčastněných třeba Haut Bages-Libéral nebo Durfort-Vivens), druhá zase extrémně suchá (červenec až říjen), kdy bylo extrémně důležité podloží (hlinité a vápenato-hlinité měly na rozdíl štěrků a písků výhodu vyšší retence vody), podobně jako výhoda starších keřů s delšími kořeny oproti mladým výsadbám. Extrémně důležité bylo sesbírat hrozny v pravý čas, což se ale podle degustovaných vín povedlo ve velké míře a výsledky jsou fascinující.
Dlouhá sezóna dala spoustu prostoru dozrát Cabernetům a tak byl na levém břehu velký důvod k oslavám. Na pravém břehu zase výrazně napomohla vodu zadržující hlinitá půda, která v kombinaci se suchem a teplem dala prostor k vyzrání hroznů, které mnohdy svou kvalitou předčily ty z ročníku 2015.
A jaká že jsou konkrétní vína z jednotlivých apelací? Krátce a výstižně: elegantní v takovém měřítku, jako už dlouho ne.
Začnu od bílých. Zábavná a vyvážená byla vína od Latour-Martillac i Malartic-Lagraviére, na výborný Smith Haut Lafitte s jeho muskulaturou bude třeba si počkat další čas, stejně jako v jeho červené verzi. Další červená? Nadšený jsem z elegantního Pape Clément (foto 2a), velmi zábavný je letos také Malartic-Lagraviére. V těle štíhlejší, ale vybalancovaný a moc mu to sluší. Hodně jsem čekal od svého oblíbeného Haut-Bailly, u nějž mě zprvu zarazily zelené tóny a přesvědčily až vzorky z druhé a třetí lahve. Pátral jsem po tom, proč by se tak mohlo dít, ale uspokojivou odpověď jsem bohužel nedostal.
Velmi dobrý je ve své kategorii Beaumont, který je v tomto ročníku opět králem poměru cena/zážitek. Vyzrálý a klasický, byť v řazení Audience po Pape Clément dostává dost za uši. Několik lidí si pochvalovalo také Cantemerle. Jejich názor bohužel nesdílím, má zelené tóny, které k němu prostě nejdou, a zvláště v tomto ročníku působí nepatřičně.
Přehlídka skvělých modelů v dresu Saint Julienu začíná. Od temného a přitažlivého du Glana, přes úchvatný, štíhlý a podmanivý Lagrange (foto 2b), který je asi nejlepším ročníkem tohoto vinařství, které jsem kdy měl; plnější (a trochu vystupující z řady vrcholné elegance) Langoa Barton, až po skvostné trio Léoville Barton (foto 3a), vyhlazený k okamžitému polaskání; jemnému a vábivému Branaire Ducru (foto 3b) a nejplnějšímu Léoville Poyferré.
A tak za mě černý Petr této apelace zůstává tomu, od nějž bych to čekal nejméně a který pro mě předešlé roky představoval jistotu: Beychevelle. Působí tak neopracovaně, až bych řekl hrubě, aktuálně i s od těla trochu odtaženou kyselinou. Pokud to není jen chyba jedné (dvou) lahví, je třeba říct, že "není každý rok posvícení“.
Nadstandardní představení ukázalo v letošní sestavě na Audienci také Margaux. Splývající a něhou oplývající du Tertre, totálně elegantní Giscours (foto 4a), delikátní d’Issan, výrazně nadstandardní až dechberoucí Kirwan (foto 4b), parádní Brane-Cantenac (foto 5a) a vynikající Durfort-Vivens (foto 5b), který minout by byl hřích.
Aby to nebyla jen óda na Margaux, je tu nepříliš záživná „kávová koule“ Lascombes. Pořád je to hezké víno, ale mám pocit, že to lepší z něj už tu bylo. Nemluvě o nové etiketě. To i ten Rauzan Gassies, který občas „žízeň hasí“, udělal v tomto ročníku krok vpřed a ohákl se do elegance. Mít ho s Lascombes na výběr na večer, užil bych si s ním teď víc.
V této sekci jednoznačně dominují vína s vyšší cifrou na cenove. Elegancí, ovocností, vyvážeností i silou přesvědčivý Grand-Puy-Lacoste (foto 6a) a geniální, byť zatím trochu „zatažený“ Pichon Longueville Baron (foto 6b). Od Clerc Milon bych očekával více „zájmu“ a vitality, přestože jinak veškeré atributy kvality má. Svalnaté a vyvážené Haut Bages Libéral, možná až příliš jemné Pédesclaux a v závěru trochu ostřejší d’Armailhac očekávání kvalit ročníku také naplňují.
Co schází ve vitalitě u Clerc Milon, nabízí naopak Phélan-Ségur. Maličko „řidší“ v chuti, ovšem eleganci a vyváženost mu upřít nelze. A pak je tu Calon Ségur (foto 7a). Velký pán, kterého nepřehlédnete. Šarmantní, sebejistý, s dobrými mravy a rozsahem, že polknete. A i pak s vámi zůstane dlouho. Příjemně dlouho.
Pojďme na pravý břeh, kde je potřeba představit tři hvězdy. Moderní a slušivě plnější Canon La Gaffelière, ovocný a na můj vkus trochu víc při těle Troplong Mondot, a geniální Figeac (foto 7b), se kterým bych chtěl debatovat několik dní v kuse. Dnes, zítra, za 10 i 30 let. A vlastně kdykoli mezitím.
I tady je to celé postavené hodně vysoko. Lepší Nenin jsem ještě nepil, obvykle v takto mladém stádiu drsnější a méně přístupný Gazin (foto 8a) je letos vymazlený a elegantní, že byste ho objali. V dobrém. A ročník svědčil i trochu temnějšímu a rovněž nebývale přístupnému Petit-Village.
Sladká vína tentokrát s botrytidou němela problém a jsou velmi dobrá. Velmi hezké a vyvážené je Bastor Lamontagne i podstatně vrstevnatější Guiraud. Sekci ale dominuje komplexní a úchvatně vycizelovaný Suduiraut foto 8b), který v celé škále ukazuje krásu vín ze Sauternes.
Kdybych měl vína ročníku 2016 vystihnout jedním slovem, byla by to elegance. Nejsou prvoplánově svalnatá, spíše prokreslená, výborně texturovaná, vybalancovaná a šťavnatá, s vyzrálými a nikde nečouhajícími taniny a primární ovocností. Soudě podle vzorků zde bych řekl, že variabilta kvality je výrazně nižší než v jiných ročnících a že vína působí hodně přístupně už od raného stádia. Co z toho plyne? Nakupte za dobrou cenu méně známá a cenově nevyšponovaná vína a za pár let budete mít doma spoustu zábavy a radosti.
Vyjmenovat sám za sebe, co mě tu letos bavilo nejvíc, by bylo na dost dlouhý seznam. Takže to trochu osekám... Za mě do TOP 6 (bez pořadí) patří: Pape Clément, Figeac, Calon Ségur, Pichon Baron, Grand Puy Lacoste a Leoville Barton. A s ohledem na cenu vyhlašuji vítězem Kirwan.
Autor článku: PLI
vineval.czPokračováním potvrzuji, že jsem starší 18 let.
