19. srpna 2018

Archívní víno: Ideální narozeninový dárek?

Jaký dárek dát někomu, koho dokonale neznáte, nebo už ve svém věku vše má, (třeba) ke kulatým narozeninám? Takoví lidé většinou touží spíš po nečekaném zážitku než čemkoli jiném. Víno stejného ročníku jako je rok narození oslavence, má rozhodně své kouzlo. Někdy jsou ale očekávání od takového vína neopodstatněná. Co s tím? A na co se připravit?

Archivní vína jsou hodně zajímavým dárkem, ale zároveň mají určitá specifika. Archivním vínem samozřejmě nemyslím ta s nápisem „Archivní víno“ na etiketě a ročníkem sklizně aktuál mínus tři. Bavím se o vínech minimálně 10 let starých. Proč? Protože některá vína nejsou pro archivaci určena vůbec. A naopak délka archivace se u těch „archivovatelných“ liší. Jak moc? Mantinely jsou poměrně široké. Řekněme 10 až 100 let.

Fakt? Ano. Jsou odrůdy, specifické vinifikace a samozřejmě způsoby skladování, které délku možné archivace vína hodně ovlivňují. Ale o tom jsem psát nechtěl. Jde mi spíš o to, co od koupě takového archivního vína očekávat…

Pít či nepít?

„Tá otázka je možno hlúpa…“ No, ne tak docela. Pokud kupujete archivní víno jako dárek, měli byste dopředu vědět, zda jej obdarovaný bude chtít pít, nebo jej jen někam vystaví. Pokud nemáte s archivními víny zkušenosti, je nejlepší se poradit. Kdo archivní vína nabízí, měl by mít o jejich stavu přehled.

Co očekávat od archivního vína?

Nejdůležitější podmínkou při degustacích archivních vín je nastavení očekávání. Je to jako s člověkem. Čím je vyzrálejší, tím méně může mít svalů a ohromující fyzické síly, ale o to více moudrosti, komplexnosti a nadhledu. Zapomeňte proto na primární ovocnost, třísloviny škrábající na patře nebo rozdováděné výskání, a připravte se na souznění a filozofování, bylinky, čaje, med, ořechy a kávu, nebo vůni babiččiny truhly, podzimního listí, zeminy, tabáku či kůže.

Víno z archivu

Dobrou zprávou je, že zkušenější lidé (aspoň ve smyslu odžitých let) mívají k těmto chutím a vůním blíže, a právě taková vína je mohou královsky pobavit. Zvlášť když mají na etiketě “stejný rok narození”.

Pátráte-li po tom, kde takové víno sehnat, mám pro vás tip. Službu “narozeninových vín” nabízí Honza Pánek se svým projektem Víno z archivu. Soustřeďuje se primárně na Itálii (mimochodem Barolo patří k nejdéle archivovatelným červeným vínům vůbec a časem na lahvi hodně získává), ale v jeho portfoliu najdete i vína z jiných oblastí.

Právě s Honzou jsem dvě Barola z jeho nabídky ochutnal. Nazrálé Barolo z vynikajícího ročníku 1978 a další (mladé) Barolo od špičkového vinařství Pio Cesare v teplém ročníku 2009. Přidávám popisy obou, abyste si udělali představu, co smyslově očekávat:

Cantine dei Marchesi di Barolo, DOC, 1978 (foto 2a)
Barva už jde dost do cihlova (foto 2b) a vzhledem k tomu, že víno není filtrované, není úplně čiré. Není to na závadu, o to víc je víno chuťově a aromaticky bohatší. Buket je vyzrálý, plnější, srovnaný a poměrně intenzívní, směs vlhkého podzimního listí, čaje, bylinných extraktů, starších domácích ovocných šťáv z červených plodů (primárně červený rybíz), s tóny kávoviny, vlašských ořechů a dotekem mintu. Chuť navazuje, jen jde více do bylin. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté (s vysokou kyselinou), přirozené a vyvážené, má střední až plnější tělo, stále citelné vyzrálé taniny a delší perzistenci. Stav vína odpovídá letům a obecné kvalitě vinařství, pořád je příjemně pitelné, a i když má svůj vrchol již za sebou, ještě má co nabídnout.

Pio Cesare, Barolo, DOCG, 2009 (foto 3a)
Barva je samozřejmě citelně tmavší (foto 3b) než u prvního vzorku, vůně podmanivá, plná, intenzívní a hluboká, hodně ovocná (třešně, višně, jemná peckovina), s typickými tóny růží a asfaltu, a také čerstvých bylin a ušlechtilého dřeva. Chuť navazuje, přidává se jemná zemitost. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je báječně šťavnaté (vyšší až vysoká kyselina) a přes své mládí harmonické, v těle plné, s výraznými vyzrálými ovocnými taniny a dlouhou perzistencí. Zatím hodně mladé víno, které je teď škoda pít, protože bude podstatně lepší a spojitější. Osobně bych jej pil nejdříve za 10 let.

Archívní víno jako dárek

Uvažujete-li o nákupu archivního vína, nechte si určitě poradit. Nezáleží totiž jen na názvu nebo místě původu vína, ale primárně na výrobci, ročníku sklizně či skladování. I vína jako Barolo, velká Bordeaux, burgundská Grand Cru, Syrah z Hermitage nebo Côte-Rôtie, vína z Rioja (včetně bílé odrůdy Viura), špičkové Rieslingy nebo sladká ze Sauternes, která patří mezi ta nejdéle archivovatelná, mají své limity. A třeba dvě Barola ze stejného ročníku mohou mít v podání různých výrobců různě dlouhou životnost.

Prostě je třeba to brát trochu jako hru. I ten speciální planžetový otvírák (foto 4), díky kterému zůstane šedesátiletý korek pohromadě a cesta k vínu bude volná, může být součástí nového zážitku. Zážitku, kde radost z objevování zanechá nesmazatelné pocity.

Vždyť jsou vlastně jen dvě možnosti... Buď si někdo bude připadat vedle stejně starého vína jako mladík/mladice, nebo si může říct, že „tenhle ročník se prostě vydařil“. A o to vlastně (u dárku) jde, ne?

Autor článku: PLI