22. ledna 2018

Hermitage: Vrcholná podoba odrůdy Syrah?

V minulosti byla vína z Hermitage (považována za ta) nejlepší na světě. Dnes máme fenoménů více, přesto je Hermitage trvale hodně vysoko. A tak na dálku (možná spíš nablízko :-) soupeří s Côte-Rotie alespoň o prvenství mezi Syrahy. Může se to jevit jako ústup z dříve dobytých pozic, ale když dostanete jeden z těchto skvostů do skleničky, zapomenete na cokoli.

Oblast Hermitage leží na severní Rhôně ve Francii a tak trochu navazuje na Burgundsko. Má pouhých 140 ha, které jsou osázené z cca 85 % Syrahem, zbytek se dělí mezi dvě bílé odrůdy: Marsanne a Roussanne. Z těch se připravuje bílá Hermitage, která je z pochopitelných důvodů ještě vzácnější.

Víno se tu pěstuje na strmém břehu řeky, takže sběr je docela lezecká disciplína. Velkou výhodou této apelace je oproti jiným v téže oblasti to, že právě zde tvoří řeká zajímavý oblouk, který nabízí jižní aspekt vinic. Hrozny jsou tedy vystavovány slunci po většinu dne a na různých podložích dávají plná a strukturovaná vína. Další výhodou je rovněž závětrná strana vinic, takže ani silné severní větry je nedokážou poškodit.

Jak už bylo řečeno, ve středověku patřila vína z Hermitage k nejoceňovanější a také nejdražším. Pan Kuneš (foto 1) z RareWine celou záležitost ještě vyšperkoval tím, že do sestavy vybral absolutní místní hvězdy, které představil ve srovnání stylů, ročníků i délky vyzrávání.

Belle, Hermitage, 1996 (foto 2a)
V této konkurenci neznámé jméno, do roku 1990 družstevníci, poté začali s vlastní výrobou. Dnes mají 25 ha v Hermitage, Crozes-Hermitage a Saint-Joseph. Ročník 1996 je průměrný (RP 86), víno je ale hezké, nazrálé, s profilem třešňového kompotu, peckoviny, lehké minerality (vinice na vápenci, písku a štěrku), jemné uzenosti (zrání na baricích: 70 % nové, 30 % roční) a koření. Šťavnaté, srovnané, s trošku hrubší texturou, středním až plnějším tělem, středními taniny a delší perzistencí.

Chapoutier, Hermitage, 1993 (foto 2b)
Velké jméno (nejen) na Rhôně, vinařství založeno už v roce 1808. Na tomto víně se podepsal průšvihový ročník (RP 58!), přesto bylo chvíli velmi hezké, v projevu dokonce méně nazrálé než předešlé. Stále ovocné, s dotekem mintu a koření, šťavnaté, se středním tělem, taniny, a střední až delší dochutí. Samozřejmě působí řidčeji, ovšem vzhledem k ročníku je stále v solidním stavu, byť poměrně rychle uvadá.

Tardieu-Laurent, Hermitage, 1996 (foto 2c)
Rovněž velké jméno. Vinařství, které nemá žádné vlastní vinice, hrozny nakupuje a právě proto jsou jejich vína trochu levnější, přestože kvalita je opravdu vysoká. Víno je od vůně plné, nazrálé a vyvážené, spíše moderní, minerálně-ovocné (třešně, švestky), s tóny bylin, mintu, kávy a koření. Chuť navazuje, přidává se lehká uzenost a citrusová linka. Víno je výborně strukturované, šťavnaté a srovnané, v těle plnější, s vyššími vyzrálými taniny a delší až dlouhou perzistencí. Ano.

Marc Sorrel, Hermitage, 1982 (foto 3a)
Skvělé malé rodinné vinařství (3 ha) založené v roce 1928, jehož vína mě opravdu hodně baví, a to včetně jejich Crozes-Hermitage. Ročník 1982, opěvovaný na pravém břehu v Bordeaux, byl na Rhôně průměrný (RP 85). Víno je od vůně (pozitivně) hodně nazrálé, postavené na červených plodech, s výraznou citrusovo-čajovou složkou, jemným kořením a bylinkami. Je nádherně šťavnaté a harmonické, člověk chce hned další doušek. Má střední až vyšší taniny, střední tělo, a delší až dlouhou perzistenci. Na dnešní večer ideální volba…

Marc Sorrel, Hermitage, 1983 (foto 3b)
Ročník 1983 má určitě lepší předpolady pro zrání (RP 89). Vůně je plná, intenzívní, lehce nazrálá, minerálně-ovocná (třešně, peckovina), s tóny spadaného vlhkého listí a jemnou uzeností. Chuť navazuje; víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, harmonické a silné, v těle plnější až plné, s výraznými vyzrálými ovocnými taniny a velmi dlouhou perzistencí. Krásný exemplář tradiční poctivé Hermitage.

Jaboulet Aine, Hermitage „La Chapelle“, 1997 (foto 4a)
Další velké jméno. Vinařství, které vlastní na Rhôně cca 100 ha a navíc působí jako négociant. Ročník 1997 vynikající (RP 90), „La Chapelle“ je od roku 1919 monopolní vinicí, dnes s keři starými 40 až 60 let. Víno je od vůně poměrně plné a intenzívní, nazrálé, s primární vůní medu a červenými plody na pozadí. Chuť kopíruje vůni, přidává se hořčinka. Víno je výborně strukturované, šťavnaté a vyvážené, v těle plnější, se středními až vyššími vyzrálými taniny a dlouhou perzistencí. Pil jsem ho v minulosti již několikrát, ale nikdy ne v takto netypickém stavu. Člověk má pocit, jakoby strčil nos do prázdné sklenice od medu. No, za mě teda nenaplněné očekávání. Celou lahev bych ve dvou pít nechtěl…

Jaboulet Aine, Hermitage „La Chapelle“, 1989 (foto 4b)
Ročník 1989 má ještě lepší hodnocení (RP 92) a je to úplně jiný příběh. Plné, intenzívní, komplexní, minerálně-ovocné (třešně, višně, citrusová linka), s tóny koření a bylin. Víno s pevnou a přesnou strukturou, harmonické, v těle plnější, s citelnými vyzrálými ovocnými taniny a dlouhou perzistencí. Velké víno, které člověka uchvátí až tak, že se od něj nechce odloučit.

Chapoutier, Hermitage „Le Pavillon“, 1995 (foto 5a)
„Le Pavillon” je další obrovský pojem. Chapoutier tu vlastní 4 ha vinic s 90 až 100letými keři. Podloží je žulové, tedy spíše chladnější, a vína mívají obrovský potenciál zrání (v dobrých letech prý 50 až 75 let). Ročník 1995 byl skvělý (RP 90) a víno je geniální. Strávilo 20 měsíců na sudech (pouze 30 % nových!).

Vůně je zpočátku zavřená, ale při delším provzdušňování ve skle se postupně otevírá do přijatelné podoby a stává se plnou, intenzívní, hlubokou a doslova noblesní; s minerálně-ovocným průběhem (třešně, ostružiny, citrusová linka). Chuť navazuje. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, harmonické a komplexní, působí poměrně mladě a na vrchol svých schopností ještě potřebuje zrát. V těle je plné, s výraznými vyzrálými ovocnými taniny a dlouhou perzistencí. Tohle chcet pít. Dnes teda ještě ne, to by byla skoro škoda, ale za 5 až 10 let… Můj favorit.

J. L. Chave, Hermitage, 1995 (foto 5b)
Legenda. Rodinné vinařství J. L. Chave bylo založeno již v roce 1481 a Jean-Louis představuje šestnáctou generaci vinařů. V Hermitage vlastní asi 15 ha (jeden z největších) a samozřejmě dělá i tzv. single vineyard vína. Vinohrady se Syrahem mají průměrně stáří 40 let, rozličnost podloží mu umožňuje namíchat dokonale vyvážená cuvée.

Víno je ale ve vůni zavřené (přes otevření 12 hodin dopředu a půlhodinovou práci ve skleničce), přesto plnější, středně intenzívní, nazrálé, minerálně-ovocné (červené plody), s výraznou (a pro mě nepříjemnou) uzeností a kořenitostí. Chuť navazuje. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je hodně šťavnaté, v těle plnější až plné, s citelnými vyzrálými ovocnými taniny a dlouhou perzistencí.

Nebudeme si nic nalhávat, očekával jsem výrazně více. Já tohle a další ročníky vín mistra Chave už pil a byla to jiná jízda. Tohle bylo na půl plynu a naslepo by ho mezi nejlepší vína degustace asi nikdo nedal. Ještě víc než ta uzavřenost mi ale vadí ta uzenost. Ja daná sudem a nazráváním, ale v této podobě je to prostě moc.

Závěr

Skvělá a objevná degustace nejlepších producentů vín v oblasti. Krásný zážitek. Osobně pro mě vyhrál „Le Pavillon“, na druhém místě těsně „La Chapelle“ 1989, na třetí jsem dal J. L. Chave. Přiznávám ale, že to bylo spíš za jméno a za důvěru, že se zvetí. Jinak by tam byla nejpřítulnější 1982 od Sorrela.

Přemýšlím, proč i přes časné otevření některá vína vyžadovala další čas na zpřístupnění. Že se v průběhu roku mění „dajnost“ Pinotu Noir, je známá věc. U Syrahů jsem to zatím nepozoroval. Na druhou stranu je to odrůda, která se za mlada chová jinak než ve stáří. Začíná na tmavých plodech a pepři, a končí na červených plodech, čajích a bylinných extraktech. Skoro jako ten Pinot Noir. Třeba tam při nazrávání (a „spících fázích“) přece jen nějaké podobnosti jsou…

Autor článku: PLI