Jako člen máte plný přístup ke všem tipům na vína, kompletním popisům přípravy a zvýhodněným cenám.
15. listopadu 2017
V úterý 7. listopadu proběhla Galadegustace vín společnosti VinoDoc, která se specializuje na italská vína. Rozsáhlá expozice nabídla vína ze 14 různých vinařských regionů a nabídla návštěvníkům rozmanitý rozsah přístupů a stylů vín, jaký umí jen Itálie. Od Prosecca a Franciacorty, přes bílá ze severu, Nebbiola, Chianti, Brunella, Vino Nobile, Amarone až po Etnu.
Italská vína udělala za posledních 40 let gigantický krok vpřed. Investice do výroby, moderní technologie a hlavně snížení výnosnosti z hektaru přinesly obrovký nárůst kvality i v méně známých vinařských oblastech. Komplexnost stylů je i díky severojižnímu rozsahu Itálie obrovský. Červená dobyla své postavení ve světě již dávno, na bílá jsem se těšil o to víc…
Akce proběhla ve velkorysém prostoru na Pankráci (foto 1), který je je nejen vzdušný, ale zároveň zvlaštně moderně nenucený, což v mých očích podpořilo italskou notu. Malou výhradu mám jen k použitému sklu, které bych nazval až tak neutrálním, že se v něm nemohlo výborně cítit žádné z vín. Ale pojďme na vína samotná. Byla seřazena na několika stolcích podle regionů a vinařství. Každý z účastníků dostal přehledný karnet, takže orientace byla intuitivní a snadná.
Hned na začátku si mi líbily Franciacorta “Saten” (BdB, 48 měsíců na kalech, 7 g/l dozáž) a “Cuvée Demetra” Extra Brut Millesimato 2009 (70 % Chardonnay, 20 % Pinot Noir, 10 % Pinot Blanc; 48 měsíců na kalech, 4g/l dozáž) od vinařství Mirabella.
Zmínit chci taky Merlot “Notte a San Martino” IGT 2011 (foto 2b) od Famiglia Olivini. Plný, ovocný a kulatý. Moc se mi líbil ve srovnání s jiným Merlotem z Friuli.
Tím Merlotem je Rivarossa IGT 2013 (foto 2a) od vinařství Mario Schiopetto, který ke švestkové ovocnosti a citelné mineralitě přidává zajímavou zemitost. Moc hezká dvojice.
Piemont je síla a tady jsem se bavil náramně. Hned první stoleček: Claudio Alario. Všechna vína ve svých kategoriích perfektní, těžící z vápenatých půd. Obě Dolcetta, Barbera d’Alba „Valletta“, 2014 (foto 3a) vynikající, Nebbiolo a hlavně Barola „Riva Rocca“ 2012 (foto 3b) i „Sorano“ se spoustou zábavy za výbornou cenu. Jemná a elegantní klasika, v cenové kategorii na špičce.
U Ca’del Baio bych osobně sáhl jen po Barbarescích, naopak u Marcarini mě přitáhlo Dolcetto d’Alba „Boschi di Berri“ 2015 ze 150letých keřů (zatím je tak mladé a syrové, že je složité je soudit), a obě moc hezká Barola „Brunate“ 2012 a „La Serra“ 2012.
Hodně musím vyzdvihnout legendární vinařství Brezza. Úžasně přirozená, plná a odrůdově typická vína. Nefiltrované Dolcetto d’Alba „Lodoli“ 2014 mě dostalo na první přivonění a musím se k němu vrátit. Zábavně „chlupaté“ Nebbiolo 2015 a možná až trochu moc čistá Barbera „Vigna Santa Rosalia“ 2014 pak byly předzvěstí dvou skvělých Barol. Tradiční a jemnější „Castellero“ 2012 (foto 4a) a plnější, již lehce čajové „Cannubi“ 2012 (foto 4b) mají vše, co člověk může od Barola žádat. Teď už stačí jen počkat, až dosáhnou plnoletosti…
Castello di Monsanto má na můj vkus trochu zvláštní etikety, ovšem obsah lahví je hodně v pořádku. Překvapilo mě moc hezké a jemné Chardonnay „Fabrizio Bianchi“ IGT 2014 (foto 5a) s (na Itálii) citlivě dávkovaným sudem i všechna Chianti v čele s Classico „Il Poggio“ Riserva 2011 (foto 5b), které řadím k tomu nejlepšímu, co jsem z Chianti pil.
Krásná, tradiční Chianti představilo také vinařství Fattoria Selvapiana. Nejvíce mě z nich zaujalo „Bucerchiale“ Riserva 2013 (foto 6a). Opomenout nemohu Fontaleoni a jeho kolekci tří vín z odrůdy Vernaccia, která za posledních 10 let udělala obrovský kvalitativní skok.
Montepulciano zastupovalo vinařství Bindella a hlavně s jeho Vino Nobile „Vallocaia“ Riserva 2010 ze starých keřů je potřeba počítat. I další vína na stánku mají ve svých kategoriích punc kvality. Moc se mi líbila moderní vína vinařství Siro Pacenti, s Brunello vinifikovanými ve francouzských baricích. Jejich Brunello „Vecchie Vigne“ 2011 (foto 6b) mě v ten den bavilo asi nejvíc.
Cantina del Taburno představila málo známou autochtonní odrůdu Coda di Volpe a další typické odrůdy oblasti: Falanghina, Greco a Fiano. Kdo chce poznat rozdíl, má to pohromadě od jednoho vinařství v podobné vinifikaci…
Na stánku Lugarotti si mě získala dvě vína: Bianco di Torgiano „Vigna il Pino“ 2011, chuťově skvěle vyvážené cuvée z odrůd Trebbiano a Grechetto (30 % vína zrálo 3 měsíce v bariku), a Montefalco Sagrantino 2012 (foto 7a), hutné a nazrálé víno se skvělou texturou.
U vinařství Speri mě vedle Amarone „Vigneto Monte Sant Urbano“ 2012 hodně bavila základní Valpolicella Classico 2016. Určitě se ještě uvidíme. :-)
Popravdě, při vyslovení slova Lazio si vybavím spíš fotbalový pažit, ovšem Umbria Rosso „Trentani“ IGT 2013 (Merlot + Cabernet), Lazio Rosso „Montanio“ IGT 2014 (Merlot) a Umbria Rosso „Marciliano“ 2013 (Cabernet) (foto 7b) od vinařství Falesco mě přiměly zapudit předsudky. A je jedno, že se jedná o mezinárodní odrůdy, které báječně fungují i jinde ve světě. Tohle totiž jsou parádní vína.
Cottanera, tak zní jméno vinařství a zároveň heslo, s nímž tuto pouť uzavřu. Jejich Etna Bianco 2015 (foto 8a) i Etna Rosso 2012 (foto 8b) zosobňují místní terroir a přenášejí člověka na místo, kde vznikly. A to je vlastnost, kvůli níž stojí za to víno pít.
Bylo to dlouhé, bylo to náročné. Všechna vína jsem nestihl, ale myslím, že nic podstatného jsem neminul. Obecně je kvalita vín vysoká a některá spadají do top kategorie. Myslím, že repertoár VinoDoc je skvěle vyvážený a svá vína si tu najdou jak fajnšmekři či vinařští nadšenci, tak i ti, kterým jen dotvářejí dojem z každodenní večeře. Našel jsem tu i pár kousků s výbornou kvalitou za požadovanou cenu, takže se členové vineval mají v pravidelných měsíčních tipech na co těšit...
Autor článku: PLI
