Třetí rok RareWine: Archivní vína podle chuti

Již třetí víněnková degustace RareWine znovu dala návštěvníkům možnost ochutnat výjimečná a nazrálá vína, která nepijí každý den. Silná sekce z Bordeaux a Burgundska, parádní zástupci z Rhony, Loira, něco z Německa a Rakouska, silná Itálie a Španělsko, výmluvná nazrálá Austrálie a pár „ostatních“, která jinde v republice určitě neochutnáte…

K seznamu prezentovaných vín není moc co říct. Kdo ví a mohl přijít, určitě dorazil.

Jak to probíhá

U vchodu dostanete seznam s nabízenými víny a přiřazeným počtem „víněnek“, které pak „odevzdáte“ za ochutnání degustačního vzorku (půldeci). Víněnky zakoupíte také u vchodu, můžete se kdykoli vrátit a dokoupit. Vína jsou rozdělená na dva stánky: v horním patře bílá, ve spodním červená (foto 1). K dispozici jsou všechny potřebné tvary skla (Riedel) i prostor pro ochutnání, takže není třeba spěchat. S oblíbeným vínem se můžete mazlit třeba půl hodiny. :-)

Horní patro

Z bílých jsem ochutnal jen dvě vína, obě burgundská. Měl jsem zálusk na Chassagne Montrachet „Morgeot Vignes Blanche“ 1er Cru od Chateau de la Maltroye, ale bohužel nebylo. Tak jsem zvolil Domaine Fleurot-Larose, Chassagne-Montrachet „La Rocquemaure“ Monopole, 1er Cru, 1992 (foto 2a)
V barvě tmavší, nazrálé, zpočátku zavřené s až lehce oxidativním nádechem. Kdo ho nenechal nadechnout, mohl ho klidně zaříznout. Postupně se otevíralo, ve vůni ovocné (žluté plody, meruňky), s jemnou mineralitou, dotekem medu a sudem. Chuť navazuje, přidávají se citrusy (mandarinky). Velmi dobře postavené, šťavnaté, plnější, vyšší alkohol, delší až dlouhá perzistence. Pořád pitelné, ale to nejlepší už má za sebou.

Další víno bylo oproti plánu otevřeno omylem, o to větší radost mi udělalo. Domaine Remi Jobard, Meursault “Le Poruzot-Dessus”, 1er Cru, 1999 (foto 2b)
Od vůně plné, elegantní, jemně nazrálé a vyvážené, minerálně-ovocné (žluté a tropické plody, citrusy), s tóny vlhké slámy, vanilky, mléčného karamelu a másla. V chuti se přidává citelná slanost. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté a harmonické, v těle plné, jemné, ale silné, s dlouhou perzistencí. Vynikající víno na vrcholu, baví mě moc.

Spodní patro

Z červených mě přitáhla hlavně burgundská sekce, z níž jsem postupně ochutnal:

Nicolas Potel , Volnay Vieilles Vignes, 1999 (foto 3a)
Na Volnay přísné, ve vůni středně plné, nazrálé, minerálně-ovocné (třešňový kompot), s tóny vlhkého spadaného listí. Chuť navazuje, přidávají se čajové tóny a citrusová linka. Dobře postavené, šťavnaté, srovnané, se střední tělem, středními vyzrálými taniny a delší perzistencí. Skvělý ročník 1999 mu rozhodně pomohl.

Ph&V Lechenaut, Chambolle-Musigny, 2001 (foto 3b)
Toto víno jsem vybral primárně kvůli ročníku 2001, protože ve své době byl dost podceněný a postupně se z něj vyklubala skvělá vína. A musím říct, že i tohle byla v poměru kvality a ceny skvělá volba. Víno je od vůně intenzívní, plnější a krásně vyzrálé, minerálně-ovocné (třešně, jahody, jemná citrusová linka), s dotekem mléčného karamelu a mintu. Chuť navazuje. Víno je velmi dobře postavené, úžasně šťvanaté a harmonické, v těle střední až plnější, s vyššími hladkými taniny a delší perzistencí. Za mě víno na vrcholu.

Serafin, Charmes-Chambertin, Grand Cru, 1996 (foto 4a)
Velké víno. Ve vůni neskutečně intenzívní, hutné, nazrálé a podmanivé, minerálně-ovocné (kompot z třešní a jahod), s trochou čajových tónů a sudem. Chuť dokonale navazuje, přidává se citrusová linka. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, harmonické a neskutečné hladké a elegantní, má citelné vyzrálé taniny, plnější tělo a dlouhou perzistenci. Krásný zážitek…

Antinori, Tignanello, 1999 (foto 4b)
Od vůně elegantní, nazrálé a vyvážené, ovocné (kompot ze směsi červených a tmavých plodů), s výraznými tóny čaje a navlhlého dřeva. Chuť navazuje. Víno je skvěle strukturované, šťavnaté a vyvážené, má hladké vyzrálé taniny, plnější tělo a delší až dlouhou perzistenci. Tignanello ve vrcholném stádiu.

A pak přišla na řadu Bordeaux sekce. Cítím se být spíše “Burgunďanem”, ale ochutnat špičkové nazrálé Bordeaux je mi vždy potěšením.

Chateau Montrose, 2eme Grand Cru Classe, 1975 (foto 5a)
Montrose je pro mě v St. Estephe asi nevrtošivější víno. Umí vyzrát a zazářit ve vyloženě špatných (rozuměj horších než klasických) ročnících a naopak dlouze spát v těch skvělých. 1975 byl ročník poměrně slušný a žádné divadlo se tentokrát nekonalo. Parádně nazrálé, vyvážené, kompaktní a veskrze „enjoyable“ víno.

Chateau Margaux, 1er Grand Cru Classe, 1989 (foto 5b)
Noblesní víno v průměrném ročníku. Intenzívní, jemné, plné a komplexní, do tmavých plodů s citelným sudem a dotekem mintu. Pevná a přesná struktura, dokonalé vyrýsované, citelné taniny, velmi dlouhá persistence. Tak ještě skleničku, prosím…

Měl jsem spadeno na Hermitage 1990 od Marca Sorrela, ale bohužel nakonec nebylo, takže vyhrála touha po poznání Cabernetu z Piemontu.

Gaja, Darmagi, 1990 (foto 6a)
Plné, čisté, moderně udělané víno postavené na tmavých plodech s výrazným sudem. Má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, v těle plnější, s citelnými vyzrálými taniny a delší perzistencí. Moc hezké víno, kterému technicky není co vytknout. Za mě je ale tak čisté, až bych ho nazval skoro sterilním…

Ještě bych chtěl zmínit Nicolas Joly, Savennieres „Clos de la Coulee de Serrant“, Monopole, 1990. Skvělé víno, které jsem několikrát chutnal, a které mělo tentokrát vadu. Pojmenovat ji neumím, ale nazval bych ji asi biologickou…

A na závěr malé překvapení okamžiku od Rosti Kuneše: Chateauneuf du Pape „Grande Cuvee“, 1949 (foto 6b). Víno i po těch skoro 70. letech stále pitelné, jemné a vyvážené, do červených plodů s tóny drcených slunečnicových semínek. Určitě je v tom i jistá úcta ke stáří, ale někdy se od těch „moudřejších“ dozvíme víc než od těch, kteří jdou slyšet mnohem hlasitěji. ;-)

Tak zase za rok…

Autor článku: PLI