Jako člen máte plný přístup ke všem tipům na vína, kompletním popisům přípravy a zvýhodněným cenám.
26. dubna 2016
Možná to bude znít trošku záhadně, ale stejně jako každý z nás lidí má svůj příběh také víno. Ten lidský je dán DNA, rasou, dobou, v níž žijeme, formuje nás prostředí, výchova, nebo prožité zkušenosti. I víno má svou DNA, odrůdu, místo původu, polohu vinice, podloží, počasí v daném roce nebo způsob vinifikace. Jak moc jsou si naše příběhy blízké a kde se rozcházejí?
Představme si sami sebe. Hledáme novou práci a máme schůzku s ředitelem firmy. Chceme působit co nejlépe. Vhodně se oblékneme, snažíme se tvářit příjemně a nenuceně, ale vnitřně jsme trochu nervózní. Vstupujeme do neznámé situace. Kolik ze svého příběhu řekneme? Pravděpodobně jen to, co nás v našich očích dělá „lepšími“. Prostě prozradíme jen malou část.
Proč? Necítíme se komfortně.
Situace se změní, až když si k lidem v našem okolí vybudujeme důvěru. Začneme se cítit pohodlně a chovat se přirozeněji. Může to mít stejně i víno? Může, stejně jako my lidé, projevovat nad vší tou chemií, které nás tvoří, emoce?
Opusťme na chvíli naši konzumní představu o něčem, co si koupíme a spotřebujeme, a zkusme si představit, jak to může vnímat víno. V tom lepším případě ho někdo vyrobil umně a čistě, takže oplývá charakterem, kterým nás může potěšit. Když mu dáme příležitost.
Nejdříve ale načrtnu představu nákupu vína typického vinného konzumenta. Po cestě z práce se zastaví v supermarketu a podle přitažlivosti etikety (případně podle subjektivně vnímané melodičnosti názvu odrůdy) vybere lahev na dnešní večer. Lahev, která se několik měsíců (možná i let) vyhřívala ve 25 stupních a užívala si nepřetržitého výsluní zářivek. Přinese ji domů, otevře, nalije do skleniček ala IKEA (báječně se hodících na pozorování hořící svíčky) a začne „vychutnávat“…
Připomíná vám to situaci, kdy si vás na pohovoru „vychutnával“ ředitel, protože jste prostě nebyli ve své kůži?
Abychom byli ve své kůži, potřebujeme se cítit pohodlně. Mít důvěru. Ve své okolí nebo v sebe, ideálně v obojí. Jinak budeme pořád vybírat jen části našich příběhů a dokreslovat je zářivými barvami našich představ o svém lepším já.
A tady přichází ten zásadní rozdíl mezi člověkem a vínem. Víno totiž neumí lhát. Projevuje se přesně tak, jak se cítí. A aby se cítilo dobře, je potřeba mu vytvořit správné podmínky.
Trochu mi tím připomíná ženy. Naznačují něco, čemu my muži příliš nerozumíme (nebo nemluví vůbec). Stačí ale změnit přístup (nebo podmínky) a najednou se chovají jinak. Stačí se to jen naučit vnímat a číst. A podle toho reagovat. Najednou dostáváme více. Dostáváme přirozenost. Vybudovali jsme důvěru a nastavili pocit bezpečí (zájmu).
Na to, abychom vínu vytvořili podmínky, ve kterých se bude cítit dobře a nabídne nám ze sebe to nejlepší, máme čtyři základní nástroje:
Teď si možná říkáte: „No jo, ale jak to udělat?“. Pokud se takto ptáte, přečtěte si krátký eBook Třináctá komnata vína, kde tato témata rozebírám detailněji. Nebo se přijďte podívat na některou z degustací a vyzkoušejte si vše naživo.
Správným nastavením podmínek dáte vínu křídla. Drahá vína bez přípravy působí jako sevřené chudinky, nad jejichž cenou budete nechápavě kroutit hlavou. A naopak z vína za dvě stovky se stane záležitost, za kterou byste s klidným srdcem utratili dvojnásobek. Stačí jen trocha péče. Nevěříte? Ochutnejte!
Autor článku: PLI
vineval.czPokračováním potvrzuji, že jsem starší 18 let.