8. února 2016

Kurdějovský okus vín 2016

30. ledna jsem „tak trochu náhodou“ zavítal na Kurdějovský okus vín. Slovo „okus“ ve mně vyvolává spíš představu kukuřice právě vytažené z horké slané vody, ale je to místní výraz pro „degustaci“. No, degustaci… :-) Přesně 967 vín po dvou lahvích, která si nalévá každý sám. Od vín místních vinařů přes velká jména českého a moravského vinařství až po zahraniční sekci.

Ještě než se dostanu k akci samotné, chci zmínit kurdějovskou dominantu, zajímavý kostel sv. Jana Křtitele. Původní kostel zde stál již v roce 1350, postupné změny, přístavky a opravy by se daly nazvat dobově historickým „faceliftingem“. V každém případě je pohled na něj příjemný a rozhodně jej nepřehlédnete (foto 1).

Samotná akce má v Kurdějově už dvanáctiletou tradici a lidí tu bylo „neúrekom“. Aby ne, za dvě stovky včetně skleničky je to ideální příležitost nejen ochutnat, ale i hojně se napít. Vína byla v degustačním karnetu rozdělena podle odrůd a označena kódy a čísly. Vše velmi přehledné a „polopatické“.

Degustace probíhaly na sedmi různých místech, od menších místností (foto 2) přes sklepy (foto 3), větší sály až po hostinec. Označení lahvi perfektně navazovalo na karnet, takže to až na zvyšující se počty lidí byla docela pohoda.

Bílá vína

Procházím jednotlivé místnosti a nalévám si vybrané vzorky. Není to jako na jiných výstavách, na které jsem zvyklý. Kvalita je mnohem méně konstantní, některá vína jsou hodně „domácká“. Z prezentovaných Chardonnay mě baví dvě: SOŠ Vinařská Valtice, Chardonnay PS 2013 a Vinselekt Michlovský, Chardonnay PS 2010.
V sekci Cuvée bílé narážím na víno Ing. Jana Stávka, RB + SG + TČ v pozdním sběru 2015. Přirozené, čisté. Baví.

Sekce Ostatní bílá vína: různé vyšlechtěné odrůdy nebo speciální názvy. Zaujala mě Saphyra PS 2014 od Volaříka, pozitivně překvapený jsem byl z Rulandských bílých. Bavilo mě Ilias Georgis, Rulandské mbílé PS 2013 a do bílých grepů laděné, ne úplně typické, přesto zábavné Rulandské bílé 2015 od Pavla Peřiny z Morkůvek. Rulandám šedým vládl z mého pohledu vzorek vinařství Vilém Kraus z Mělníka v ročníku 2014.

Zklamáním pro mě byl sklep s Ryzlinkem rýnským. Ani ne kvůli kvalitě, ale v době, kdy jsem přišel ochutnat vytipovaná vína, byla všechna vypitá. No, zdá se, že na Moravě rýňák jede. :-) Z Ryzlinků vlašských se mi líbil ten od Jaromíra Kokrhela v ročníku 2015. Naopak mě nepřesvědčila 2014 ze Železné od Mirka Hrabala.

Z degustovaných Sauvignonů mohu s čitým svědomím zmínit pouze PS 2015 ze Sonberku, ve Veltlínech se mi hodně líbil vzorek Lubomíra Ivičiče v PS 2015 a 2014 PS od Vinařství Volařík.

Červená vína

V hlavním sále jakoby náhodou narážím nejprve na Cabernet Sauvignon 2012 od Mirka Hrabala (foto 4a). Ten mě baví hodně. Říkám si, že to bude ještě zajímavé. Ale moc dalších vzorků se nepřidává. Později narážím na mladičkou a krásně čistou Frankovku Ing. Jana Stávka v PS 2015 a hlavně Frankovku Petra Vacenovského v ročníku 2012.

Rozpačitý jsem z Rulandského modrého. To od Vinařství Vilém Kraus v ročníku 2014 je sice přirozené, ale řídké. Naopak PS 2015 od Radka Varmuži je na mě tak sladké, až mě nebaví. Když už jsem si myslel, že přejdu otestovat zahraniční vína, narazil jsem na vzorek Svatovavřineckého 2009 od Hany Mádlové (foto 4b). Děkuju. Zlepšilo mi dojem ze sekce červených.

Zahraniční vína

Zahraniční vína dostala společně s ryzlinky „privilegium“ být nalévána pořadateli. Přesto právě u těchto dvou sekcí jsem narazil na to, že některá vína už nebyla k dispozici. Nabídka byla relativné rozsáhlá, s širokým zastoupením vín ze sousedních zemí jako Rakousko, Slovensko a Německo, přes další evropské státy, až po Chile, Argentinu, Jižní Afriku nebo USA.

Z bílých vín mě nejvíce bavily Muškát žltý 2014 od slovenského vinařství J&J Ostrožovič a dle mého názoru nejlepší víno této výstavy: Veltlínské zelené 2013 (rovněž) od slovenského vinařství Strekov 1075. Červených vín bylo k přechutnání méně. Nejvíc mě zaujala vína z Libanonu, hlavně výtečně vybalancované Domaine de Baal 2008 (60 % CS, 30 % Merlot, 10 % Syrah).

Závěr

Z pohledu zábavy prostě pohodová akce bez ambicí. Dobře připravená (i jídla bylo dost), od jisté doby v hlavním sále i s cimbálem a kapelou (foto 5). Překvapilo mě, že si dal někdo práci připravit i sekci zahraničních vín, ale pokud to bylo za účelem porovnání stylů, kvituji velmi pozitivně.

A na úplný závěr úsměvná historka. Stojím u vín, otočím se, a vidím hustopečského vinaře a svého kamaráda Romana Fabiga, který na mě kouká jako na UFO a říká: „Co tady děláš? To není Grands Jours de Bourgogne!“

Autor článku: PLI