4. února 2016

Galadegustace Premier Wines & Spirits na Žofíně

28. ledna 2016 proběhl v paláci Žofín v Praze již 16. ročník prodejní výstavy vín a destilátů společnosti 1er Wines & Spirits. Obvykle dvoudenní akce se tentokrát smrskla do jednoho dne a všeho bylo opravdu hodně. Vystavovatelů, návštěvníků, vín i destilátů. Na jeden den porce nestravitelná. Vybrat si ale mohl opravdu každý…

Stejně jako loni v Kaiserštejnském paláci, i letos na Žofíně okupovalo druhé patro víno (foto 1) a první destiláty (foto 2). K destilátům jsem se letos nedostal vůbec, protože k nim mám prostě dál. I tak jsem nestačil proběhnout všechny stánky vystavujících vinařů.

Přehlednost a orientace

Než se zmíním o vinařstvích a vínech, která mě zaujala nejvíce, musím vyzdvihnout organizaci a hlavně báječný a přehledný degustační karnet. Mohlo by se zdát, že sestavit seznam vystavovatelů a prezentovaných vín není nic složitého. Ze spousty vinařských akcí u nás i v zahraničí ale musím konstatovat, že to rozhodně standardem nebývá. 1er Wines & Spirtis ale mají tuto záležitost zmáklou výborně. Orientace je jasná a intuitivní, stránky karnetu kopírují stánky s vystavovateli tak, jak jdou po sobě.

Co se týče nabízených skleniček, nazval bych je na tento formát akce jako „standardní“. Osobně bych si je vzhledem k prezentovaným vínům představoval ještě pořád trochu jinak, na druhou stranu byly oproti loňsku výrazně použitelnější.

Premier Prix de Sommelier

Stejně jako loni proběhla v rámci akce také sommeliérská soutěž Premier Prix de Sommelier, kterou podpořila Asociace sommelierů ČR. Potěšilo mě, že se tentokrát na prvním místě umístil někdo jiný, než bylo v posledních letech na podobných soutěžích obvyklé. Mohlo by to být znamením, že kluci na sobě makají a nikdo z nich nemá místo na stupních vítězů „jisté“. (Karle, gratuluju! ;-)

Co mě zaujalo

Ale k vínům. Obvykle mě na podobných akcích nezaujmou vína vinařství F. X. Pichlera, přestože jsem jinak jejich fanouškem. Potřebují totiž více času na přípravu a navíc v mladých ročnících na mě působí dost nepřístupně až zavřeně. Tentokrát mě ale jejich Riesling „Loibner Loibenberg“ Smaragd 2012 opravdu bavil.

Víno, které mě naopak baví skoro pokaždé, je Chardonnay „Select“ od Weingut Wieninger z Vídně, v aktuálním ročníku 2014 (foto 3). Jako mladé je „jen“ čisté a elegantní, s věkem ale nabírá na nebývalé plnosti, komplexitě a eleganci. Minulý týden jsem chutnal ročník 1999 a musím říct, že to víno je opravdu parádní.

Úplně nejvíc jsem si ale letos užil u stánků vinařství J. J. Prüm (foto 4) a Willi Schäfer (foto 5) z Mosely. Od „základních“ Kabinetů až po sladká Auslese to byla přehlídka jedinečnosti terroir a vinařského mistrovství. Největší radost mi udělaly Riesling „Wehlener Sohnenuhr“ Spätlese 2008 a Riesling „Wehlener Sohnenuhr“ Auslese 2009 od Prüma, a Riesling Nr. 11 „Graacher Domprobst“ Auslese 2012 a hlavně Riesling „Graacher Domprobst“ Spätlese 2007 od Schäfera.

Zklamán jsem byl naopak neúčastí zástupců mého oblíbeného producenta, vinařství Zind Humbrecht a (nerad) přiznávám, že jejich vystavovaná vína zůstala hodně za mým očekáváním. Naopak mě příjemně překvapilo Chardonnay Coddington 2012 od novozélandského producenta Kumeu River. Elegantně udělané víno s citlivě použitým sudem a potenciálem zrání. Cena mě trochu zaskočila, ale takový už je někdy život. :-)

Zmínit musím také další vinařství Chateau de Saint Cosme, o kterém jsem psal nedávno. Hlavně k jejich Gigondas mám (po)citově blízko. Dále Schiavenza a primárně jejich doslova slané Barolo Cerreta 2011 z vápenato-pískového podloží, Barone Ricasoli (Colledilà Chianti Classico 2011) a Le Macchiole s Paleo Rosso 2011 (100 % Cabernet Franc).

V seznamu byla spousta dalších vín, která bych nesmírně rád ochutnal, ale časově jsem to prostě nedal (povídání s vinaři zabralo příliš času :-). Nejvíc mě mrzí, že mi unikly Pintia Toro 2010 a Valbuena 5° 2009 od vinařství Vega Sicilia.

Užil jsem si ale tokajské sladké skvosty vinařství Oremus: Tokaji Aszu 3 puttonyos 2009 a Tokaji Aszu 5 puttonyos 2006, které byly příjemnou tečkou za víny nabitým dnem…

Závěr

Výborně organizovaná akce. Velký a z mého pohledu přehledný prostor sálu na Žofíně se mi líbí více než ten v Kaiserštejnu. Od spousty lidí jsem zaslechl poznámky, že v něm nebylo k hnutí a návštěva převyšovala kapacitu prostor. Cca 2000 návštěvníků je dost vysoké číslo, mně to ale zase tak „tragické“ nepřišlo. Lidi byli dle mého soudu spokojení a příjemní, což zážitek z vydařeného večera ještě umocnilo.

Oproti loňskému dvoudennímu konceptu si ale odnáším důležité osobní ponaučení. Méně povídat a více pracovat. Aby mi už příště Valbuena neutekla… :-)

Autor článku: PLI