Didier Dagueneau: Předčasně vyhaslá hvězda

Když jsem před lety kupoval řadu vín ročníku 2005 Didiera Dagueneu, nekorunovaného krále Pouilly-Fumé, nenapadlo mě, že je to jeden z posledních ročníků, v němž pro milovníky vína připraví své skvosty. Vinař s obrovskou prestiží a svéhlavým přístupem k životu i lidem totiž v roce 2008 tragicky zahynul při pádu svého ultrlightu. Jaká jsou jeho vína dnes?

Ten příběh s nákupem má vlastně ještě jednu část. Koupená vína jsme uložili do sklepa, a po jeho přestěhování je nemohli na naplánovanou akci najít. A tak jsem je šel narychlo koupit ještě jednou. Tenkrát jsem nadšený nebyl, dnes, po letech, oceňuji, že se tak stalo, protože původní ztracená řada se našla a dala nám možnost ochutnat Dididerova vína po deseti letech.

Didier pěstoval svá vína na cca 12 ha v okolí Saint Andelain, od počátku 90. let organicky. Byl znám svou neústupností a touhou po dokonalosti a autenticitě svých vín, která kromě odrůdové čistoty získávala specifický nádech unikátního podloží, a u některých také štych zrání na velkém sudu. Když jsem tuto „novinku“ slyšel před lety poprvé, byl jsem poměrně skeptický. Mé úzkoprsé vnímání odmítalo přijmout spojení „Sauvignon blanc a sud“. Dnes je tato bariéra již dlouho překonána a Didierovi za to patří velký dík.

Didier neměl žádné formální enologické vzdělání. Šel svou cestou pokusů a omylů, nízkých výnosů, násobného ručního sběru podle vyzrálosti hroznů. Známé jsou jeho fotografie jako oráče kráčejícího za koněm. Od roku 2008 spravuje jeho vinice syn Benjamin…

Pojďme se ale na jeho vína podívat, s odstupem deseti let, blíže:

Blanc Fumé de Pouilly 2005
Je základním cuvée z několika vinic, šťavnaté, vyvážené, minerálně-ovocné (citrusy, grepová kůra, ananasová šťáva, jablečné křížaly) s tóny slaměnek ve vůni. Je dobře postavené, čité a harmonické, se středním tělem a delší perzistencí. Stále krásně pitelné, ale není na co čekat, protože lepší už nebude. Vlastně se dá říct, že lepší už bylo.

Blanc Fumé de Pouilly „Buisson Renard“ 2005
Je šťavnaté komplexní a nazrálé víno, minerálně-ovocné (jablečný a hruškový kompot, ananasová šťáva, v chuti citrusy), s tóny slaměnek ve vůni. Je mnohem lépe strukturované než předešlé, v těle plnější, srovnané, s dlouhou perzistencí a lehce vysušujícím závěrem. Ani tady není na co čekat. Pokud si jej ještě chceme užít, máme na to tak dva roky, pak půjde rychle dolů.

Blanc Fumé de Pouilly „Pur Sang“ 2005
Pochází z jedné vinice a zrálo na velkém sudu, což mu dává zajímavý nádech a komplexitu. Je šťavnaté, nazrálé a vyvážené, minerálně-ovocné (žluté plody, ananasová šťáva, citrusy) s citelnou peckovinou, tóny mandlí, bylin a mintu. Má pevnou a přesnou strukturu, je harmonické, v těle plné, a má dlouhou perzistenci s minerálně-ovocno-mandlovou dochutí. Víno je na vrcholu, na kterém ještě rok dva vydrží.

Blanc Fumé de Pouilly „Silex“ 2005
I Silex pochází z jedné vinice (s pazourkovým podložím) a zrálo na velkém sudu. Je od vůně komplexní, šťavnaté, vyvážené a elegantní, minerálně-ovocné (citrusy, žluté a tropické plody, náznak meruňkových pecek) s dotekem sudu, medu, a slaměnek ve vůni. Má noblesu, pevnou a přesnou strukturu, je nazrálé, harmonické, v těle plné, a má dlouhou perzistenci. I toto víno je na vrcholu a lepší už nebude. Přesto je krásné a mě zpětně trochu mrzí, že jsem jej v roce 2006 ve vinotéce v Margaux za 80 EUR alespoň lahev nekoupil.

Závěr

Sauvignony Didiera Dagueneau jsou jiné. Pochází z perfektně vyzrálých hroznů a místo tolik typických angreštových tónů inklinují více k tropickému ovoci. Teplý ročník 2005 příliš nesvědčil dlouhému zrání, což se projevilo i na těchto vínech. Sauvignon blanc zase obecně není vhodnou odrůdou pro archivaci. Tedy až na pár výjimek z barikových Bordeaux nebo Sauvignonu blanc Mirka Hrabala z Hustopečí…

Zdravím Didiera do vinařského nebe a těším se, až třeba za dva roky najdeme ve sklepě jeho (poslední) řadu vín z ročníku 2007, i s lahví z jeho mikropozemku v Sancerre.

Autor článku: PLI