Gran Gala del Vino Italiano 2015

3. a 4. června proběhl ve Ville Richter u Starých zámeckých schodů v Praze jedenáctý ročník oslavy italských vín. Pan Chovan zde představil spoustu špičkových kousků, která do Prahy dováží. Aby nám přiblížil produkty země, která „umí žít“. V jeho portfoliu lze najít spoustu skvostů, které si běžně nedopřejeme a Gran Gala je skvělou příležitostí je ochutnat.

Dvoudenní degustace probíhá tradičně ve Ville Richter (foto 1), která svým charakterem a umístěním akci báječně doplňuje (i za cenu profukujícího větru, který občas vyhání vůni vín ze skleniček). Místo je to opravdu krásné, v těsném sousedství malé vinice (foto 2), s úžasným výhledem na centrum Prahy (foto 3).

Na akci se představilo na třicet vinařství z různých regionů Itálie od Alto-Adige až po Sicílii. Vedle klasických šumivých a tichých vín bylo možné ochutnat i sladké Vin Santo z Toskánska, Marsalu a Bukkuram ze Sicílie nebo vyhlášené italské olivové oleje.

Než se ale pustím do vín a vinařství, která mě nejvíce zaujala, nemohu si odpustit jednu výtku a jedno neveselé konstatování. První se týká koutku pro kuřáky, umístěném na balkóně hlavního „sálu“. Stačí jediná zapálená cigareta a vítr rozfouká její pach po celém prostoru. V tom okamžiku je vlastně po degustaci. Myslím, že nejsem sám, kdo bude tvrdit, že víno je ze své podstaty nápoj, který s cigaretou žádný společný průnik nemá. Tedy kromě alkoholu, který je ale obsažen i v jiných, na smysly „méně náročných“ nápojích.

Druhým bodem je kvalita půjčovaných sklenic, které představovaným vínům nedávají příliš prostoru se předvést. Pro návštěvníky je pak složité pochopit, proč třeba Barolo, Brunello nebo Amarone stojí tolik, kolik stojí.

Přehlídka skvělých a zábavných vín

Obecně je třeba říct, že všechna vína byla kvalitní a různých stylů spousta, takže najít si svou (italskou) parketu mohl opravdu každý. Některým vínům mohla trošku uškodit vyšší teplota, což je ale v takto teplém počasí omluvitelné. Mně trochu vyšší teplota u vín vyhovuje, protože dává lepší možnost posoudit jejich limity.

Ale popořádku… Líbily se mi pro Friuli hodně typické Sauvignony z Castello di Spessa i naopak úplně jiný, ovocnější styl Sauvignonu Pierre od Vie di Romans. Parádní Taurasi Radici od Mastroberardina, má oblíbená vína, která ale potřebují ještě spoustu let zrát, než naplní svůj potenciál. Dostalo mě Case Vecie Amarone della Valpolicella od vinařství Brigaldara. Na koncích degustací se obvykle lidí ptám, které víno by si z degustace odnesli. Tady bych ukázal právě na tohle.

Vína z Cantine Innocenti už nějaký pátek znám, ale vždy mě vtáhnou. Na Gran Gala navíc s velmi milou společností Vittoria a jeho ženy, majitele vinařství (foto 4). Vedle stojící pan Luca Sanjust se držel o poznání více zpátky, jeho vína z vinařství Petrolo byla ale také skvělá. Parádní jsou kousky z Antonelli San Marco, nejvíce mě zaujalo základní víno Montefalco Rosso. Naopak vína od Michele Satta mají na můj vkus příliš vysoký podíl dřeva.

Hodně se mi líbí minerálnost a přímost vín z Etny, z Tenuta delle Terre Nere, Valpolicellu od Romano dal Forno už jsem nestihl (vše vypito), ale vína z jejich produkce znám a kromě ceny je lze jen chválit.

Piemontská sekce utrpěla použitým sklem asi nejvíce, přesto jsou tu vína výjimečná, samozřejmě ve velmi mladém, dalo by se řící syrovém stavu, která potřebují zrát ještě spoustu let. Přes skvělá Barola pro mě bylo nejzajímavější srovnání Nebbiola „Il Favot“ od Aldo Conterno a „Capisme-e“ od Domenico Clerico, které představil Oscar Arrivabene (foto 5). První plné a sudové, druhé naopak přímé minerálně-ovocné na inoxu. Mé srdce si získalo druhé jmenované.

Klasická a hodně elegantní byla rovněž vína z Barale Flli, představovaná sympatickou dcerou majitele, Eleonorou, naopak trochu sevřenější ta od Bruno Rocca, která patří k mým oblíbeným a která představila jeho dcera Luisa (foto 6).

Novinkou portfolia pana Chovana je sicilské vinařství Cantine de Bortoli, kde vyrábějí tradiční Marsalu, Samperi a Bukkuram. Představovaná vína byla rozmanitá, a přestože osobně nejsem velkým příznivcem tohoto typu vína, degustačně byla hodně zajímavá.

Závěr

Slunečné počasí, krásné místo, skvělá vína, přehledný degustační karnet a milí lidé. Co víc si přát? Snad jen vhodnější umístění kuřáckého prostoru a lepší skleničky. S těmi to ale asi bude složitější. Nevadí, příští rok si vezmu své a budu se těšit…

Autor článku: PLI