13. dubna 2015

Côte-Rôtie v čele s La Landonne a La Mouline

Côte-Rôtie je nejsevernější apelací na řece Rhôně ve Francii. Pěstuje se zde převážně odrůda Syrah, ze zákona je možno využívat do 20 % bílé odrůdy Viognier. Prestiž oblasti je spojována se dvěma jmény: Marcelem Guigalem, který na počátku 80. let udělal pro rozkvět místních vín maximum, a vinařským kritikem Robertem Parkerem, jenž se do jeho vín zamiloval.

Název Côte-Rôtie znamená v překladu něco jako „ožehlý svah“. Trefně tak pojmenovává podmínky, za jakých zde vína vznikají. Na prudké, až 60° svahy s kamenitým podložím praží celý den slunce a prohřívá je. Kameny akumulují tepelnou energii a zahřívají keře během během chladnějších nocí a také během studených poryvů Mistrálu, silnému větru vanoucímu od severu. Napomáhají tak vzniknout vínům plným, strukturovaným, vyzrálým a zároveň elegantním. Zájem o vína z Côte-Rôtie vedl k rozšíření z původních cca 100 ha v roce 1982 až na současných zhruba 230 ha.

Rozdílné druhy minerálních podloží a možnost kombinace Syrahu s Viognierem dávají výrobcům možnost vytvářet širokou paletu stylů. Nejlepší polohy, z nichž vznikají parcelová vína, jsou Côte Blonde (západně od městečka Ampuis) a Côte Brune (severně od Ampuis). První dávají z žulových, pískovcových a vápenatých podloží vína ovocná a přístupnější (i díky podílu Viogneru), druhá naopak z vápenato-břidlicového podloží s vysokým obsahem železa vína s pevnou strukturou (100 % Syrah), extraktivnější, tanická, s dlouhým potenciálem zrání.

Místní vína obvykle potřebují k dosažení lahvové zralosti 5 až 6 let, ta nejlepší pak 10 až 15 let. Výjimky se dostávají na svůj vrchol až po více než 20 let. K nim určitě náleží i dvě vína, která jsem měl možnost ochutnat na degustaci RareWine. Jedná se o vína poměrně vzácná, o čemž z mého pohledu svědčí i fakt, že se s nimi ve své zhruba 20ti leté „vinařské historii“ setkávám poprvé. Jde o kultovní kousky z dílny Guigalů, Côte-Rôtie „La Mouline“ a možná úplný vrchol všech Syrahů, „La Landonne“. Ochutnali jsme ale i další vzorky:

Clusel-Roch, Côte-Rôtie, AOC, 1992
Víno je od vůně šťavnaté a hodně nazrálé, s tóny čaje, uzeniny a koření, citelnou mineralitou a ovocnými tóny na pozadí (kompot z třešní, červeného rybízu a jeřabin). Je velmi dobře postavené, v těle střední až plnější, s hladkými taniny a delší perzistencí. Stále je dobře pitelné, ale svůj vrchol má již za sebou. Zajímavá zkušenost, ale spíše z pohledu edukativního než jako záležitost k užívání si.

Bernard Burgaud, Côte-Rôtie, AOC, 1988
Poměrně plné, elegantní, nazrálé a komplexní víno, minerálně-ovocné (višně, ostružiny), s tóny koření a ušlechtilého dřeva. Má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, srovnané, se stále citelnými hladkými taniny a dlouhou perzistencí. Krásný exemplář Côte-Rôtie na vrcholu svých sil a úplně jiná zkušenost než u prvního vzorku. Rád bych jej zkoumal celý večer.

Delas Freres, Côte-Rôtie, AOC, 1985
Hodně nazrálé, plnější, minerálně-ovocné (kandované třešně a meruňky, sušené fíky) s výraznými tóny medu, čaje a bylin. Velmi dobře postavené, šťavnaté a vyvážené, v těle plnější, s citelnými vyzrálými taniny a delší až dlouhou perzistencí. Přestože je již za svým vrcholem, je v úžasné kondici a je radost jej pít. Hodně mě baví na červená vína netradiční tóny medu a meruněk, způsobené několikaprocentním podílem odrůdy Viognier, který dělá víno odlehčenějším a snadněji uchopitelným.

E. Guigal, Côte-Rôtie „La Mouline“, AOC, 1996
Absolutní noblesa. Čekal jsem něco výjimečného, ale tohle mě zasáhlo naplno. Víno je intenzívní a šťavnaté, v těle plnější, minerálně-ovocné (černé třešně, syrová marmeláda z černého rybízu, citrusová linka), s jemnými tóny čaje a bylin. Je harmonické, elegantní, má pevnou a přesnou strukturu, doslova mladistvý projev, výrazné vyzrálé ovocné taniny, velmi dlouhou perzistenci a stále velký potenciál k dalšímu zrání. Jeho „přítulnost“ je opět dána podílem Viognieru (cca 10 %). Nádherné víno. Mít 12 lahví, piju ho každý rok na Štědrý den.

E. Guigal, Côte-Rôtie „La Landonne“, AOC, 1995
Víno je zpočátku zavřené, ani otevření 24 hodin před degustací nebylo dostačující. Po dalších dvou hodinách v karafě a práci ve skleničce se konečně trochu otevírá a dává nahlédnout za oponu své krásy. Plné, hutné, noblesní, minerálně-ovocné (borůvky, ostružiny, moruše, višně, citrusová linka), s tóny bylinek, mintu a ušlechtilého dřeva. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, plné, koncentrované a zároveň elegantní, působí mladě (tipnul bych jej tak na 5 až 6 let), má výrazné vyzrálé ovocné taniny, velmi dlouhou perzistenci a nekonečný potenciál. Tomuto vínu 20 let na vrchol rozhodně nestačilo. Dávám si do závazků, že jej mám ochutnat třicetileté.

Závěr

Touto degustací jsem si splnil sen ochutnat absolutní špičku Côte-Rôtie. A přestože subjektivně stále inklinuji více k vínům z Hermitage, jsem (nejen z Guigalových) Côte-Rôtie nadšený. La Mouline a La Landonne jsou prostě „něco víc“. Mají charakter a hlavně eleganci, kterou pro mě bylo nesnadné si představit. Zvlášť když si uvědomím, že ta vína ležela na nových francouzských baricích 42 měsíců, a přesto je štych sudu jen lehce dotváří. Existují prostě předměty, které se učím rád.

Autor článku: PLI