Jako člen máte plný přístup ke všem tipům na vína, kompletním popisům přípravy a zvýhodněným cenám.
1. dubna 2015
15., 16. a 17. března proběhl v německém Düsseldorfu další ročník největšího veltrhu vína a destilátů. Svou dvacetiletou historii podtrhl účastí více než 4 800 vystavovatelů ze 47 zemí, kteří se představili v devíti rozlehlých halách. Obrovský zájem byl také na straně návštěvníků, kterých dorazilo z více než stovky zemí bezmála padesát tisíc. Jaký byl letošní ročník?
Velký. Jako každý za poslední leta. Člověk sem nemůže jen tak přijít a bez plánu začít degustovat. Protože pak se za ty tři dny nedozví skoro nic. Je třeba si ujasnit, kam chcete jít. Udělat si harmonogram a ten dodržet. Vystavovatelů je tu tolik (viz foto 1 až 3), že ani náhodou nemáte šanci ochutnat třeba setinu představovaných vín. Pokud se chcete dozvědět o vínech z určité oblasti v daném ročníku, je třeba si nějakou zvolit a tu projít celou. Nebo naopak udělat seznam konkrétních vystavovatelů s čísly stánků, a jít podle něj.
Oproti loňsku došlo v rozmístění zemí v jednotlivých halách ke spoustě změn. Přišlo mi, že to byl o dost větší zmatek. Že spousta vinařství nebyla zařazena ani pod vinařskou oblastí (např. Alsasko), kterou zastupuje. Bylo to hodně o hledání. Přesto jsem narazil na pár věcí, které mě zaujaly a rozšířily mé obzory.
Jedno z nejzajímavějších setkání jsem si užil u stánku tradičního alsaského rodinného vinařství Léon Beyer (viz foto 4). To je vyhlášené svým přístupem k výrobě vín, která jsou většinou suchá a báječně se hodí jako společníci do gastronomie. V současné alsaské produkci je obecně spíše tendence k lehčímu či „těžšímu“ zbytkovému cukru, takže tento styl mě opravdu potěšil.
Zajímavá byla také produkce aktuálního ročníku 2014 z Rheingau, Mosely a Wachau. Vína spíše striktní, s vyšší kyselinou, ne tolik vyzrálá jako třeba v roce 2012, ale s delším potenciálem zrání. Oproti loňsku mi přišlo, že tu bylo mnohem méně zástupců z těchto vyhlášených regionů.
Na konci prvního pracovního dne, kdy bylo načase se trochu odměnit, jsem potkal v expozici burgundského vinařství Vincent Girardin svého kamaráda Marca (viz foto 5), který mě přivítal slovy „I’ll take care of you…“. Což znamenalo hodinovou degustaci parádních vín zakončenou silnou trojkou Puligny-Montrachet „Les Folatières“ 1er Cru 2010, Corton-Charlemagne „Quintessence“ Grand Cru 2010 a Batard-Montrachet Grand Cru 2008. Je zajímavé, jak některá vína dokážou člověka po celodenním pochodování a „tlačení se“ úplně zrelaxovat…
Druhý den mě zaujal stánek s kanadskými ledovými víny, obsypaný obchodními zástupci z Japonska, Koreje a dalších asijských států. Vína jsou to opravdu velmi pěkná a zajímavá, jejich ceny jsou ale mnohdy docela šílené. Myslím, že ti, kdož mají tento typ sladkých vín rádi, určitě najdou velmi podobnou kvalitu za výrazně nižší ceny v Německu nebo Rakousku.
Zajímavé byly také stánky s šumivými víny z Anglie, konkrétně Essexu. Vína vyráběná klasickou Champagne metodou a ze stejných odrůd jako v Champagne (Chardonnay, Pinot Noir, Meunier) jsou hodně vysoké kvality a rozhodně umějí pobavit přesto, že za stejné ceny bych osobně raději sáhl po lahvi Champagne.
Nedávno jsem byl také na veletrhu vín z okolí řeky Loiry „Le Salon des Vins de Loire“ a byl jsem přesvědčen, že na ProWein příliš zástupců těchto regionů nedorazí. Opak byl pravdou a vyřešili to opravdu šalamounsky. Místo drahých stánků pro jednotlivá vinařství použili „samoobsluhu“ a dostali na minimální prostor širokou paletu regionálních vín (viz foto 6).
Dalších zajímavostí byla spousta, ale některé si zatím nechám pro sebe. Když vše vyjde, určitě se o nich dozvíte v dalších článcích. Přesto mám ještě na závěr něco, co není k vidění každý den. Jedná se o názornou ukázku, jak z dubové kůry vznikají „korky“. (viz foto 7).
ProWein je ideální příležitostí k nalezení obchodních partnerů, poznání stylů vín z konkrétních apelací nebo třeba ochutnání vín z oblastí, kam se jen tak nedostanete (např. Pinot Noir z Oregonu nebo ledovky z Kanady). Za krátkou dobu se člověk může opravdu hodně naučit. Vzhledem k rozsahu veletrhu je ale nezbytné mít jasný plán a neztrácet zbytečně čas korzováním z haly do haly.A čím jasnější představu má člověk o tom, co chce poznat, tím víc z veletrhu vytěží. Už teď se těším na příští ročník.
Autor článku: PLI
