Jako člen máte plný přístup ke všem tipům na vína, kompletním popisům přípravy a zvýhodněným cenám.
18. února 2015
Před více než deseti lety mi Standa Seidl (Zdravím do nebe!) na jedné degustaci představil víno, které mě ohromilo. Vlastně to bylo možná první víno, které naplnilo můj šálek zvědavosti po okraj a díky němuž jsem se doslova zamiloval do Burgundska. Bylo to Vougeot 1er Cru z monopolní parcely Clos de la Perrière od Domaine Bertagna. Proč je vlastně tak výjimečná?
Vinařství Domaine Bertagna založil v roce 1950 Claude Bertagna. V roce 1982 jej prodal rodině Reh, pocházející z údolí Mosely. Od roku 1988 jej řídí Eva Reh-Siddle. Samotné vinařství sídlí ve Vougeot a na 21 ha (20 ha Pinot Noir, 1 ha Chardonnay) produkuje víno z 18 různých apelací rozmístěných v různých částech Côtes de Nuits.
Z mé osobní zkušenosti musím zmínit, že obecně preferuji od vinařství vína, která jsou pěstována v apelaci, kde vinařství sídlí. V případě Domaine Bertagna jsou to vína z Vouget, primárně Clos de Vougeot Grand Cru a Vougeot 1er Cru „Clos de la Perrière“. Třeba jejich Chambertin Grand Cru mi stylově připomíná právě Clos de Vougeot a myslím, že mu to příliš nesluší.
Tento vinohrad je v monopolním vlastnictví Domaine Bertagna. Monopolní je proto, že celá parcela patří pouze jednomu majiteli, což není v Burgundsku úplně běžné. Většinou patří vinice několika majitelům, někteří vlastní třeba jen řádek nebo dva vinic, které buď pronajímají, nebo prodávají hrozny větším producentům.
Výjimečnost tohoto vinohradu je patrná z jeho polohy (viz obrázek 3). Je totiž obklopen zdí, oddělující jej od Clos Vougeot Grand Cru, Musigny Grand Cru a Chambolle-Musigny „Les Amoureuses“ 1er Cru. Podloží tvoří cca půl metru vysoká vrstva malých kamínků s jílem, přecházející do vápence. Na pozemku jsou vysázeny pouze hrozny Pinotu Noir staré 55, 25 a 10 let. Průměrné stáří je mezi 35 a 40 lety. Povětrnostní podmínky způsobují, že hrozny zde dozrávají dříve než na okolních parcelách. Zajímavostí naopak to, že na spoustě map tato parcela není zachycena a spadá jakoby pod Les Petits Vougeots.
Na vinici probíhá striktní selekce a zelená sklizeň pro kontrolu výnosu. Hrozny jsou sbírány výhradně ručně. Jsou macerovány za studena, následně spontánně kvasí v ocelových tancích při 28 °C po dobu 21 až 28 dní, probíhá klasická pižáž (potápění matolinového klobouku pro maximální plnost a barvu), následuje malolaktická fermentace a zrání ve francouzských sudech (30 % nových) po dobu 15 až 18 měsíců. Vznikají tak vína hluboká, komplexní a skvěle strukturovaná, projevem blížící se Grand Cru.
Jako zavíňovací vzorek posloužilo Vougeot „Le Village“, AOC, 2005. Svěží, čisté, stále mladě působící víno ze skvělého ročníku, minerálně-ovocné (červené plody, primárně třešně) s dotekem sudu. Velmi dobře postavené, až na vyšší alkohol srovnané, s mírně plnějším tělem a delší perzistencí. Moc hezký začátek. A za rok nebo dva víno, které přinese ještě více zábavy.
Prvním velikým překvapením bylo Vougeot „Clos de la Perrière“, 1er Cru v ročníku 2008. Od vůně velmi plné a srovnané, minerální (až do střelného prachu) a ovocné (třešně, peckovina, jemná nasládlost), postupně se objevují kávové tóny. Pevná a přesná struktura, šťavnaté a přes svou mladost poměrně srovnané, v těle plnější, s citelnými vyzrálými ovocnými taniny a dlouhou perzistencí. Osobně vyznávám vína vyzrálejší, ale tohle má už teď tak báječnou pitelnost, že bych si klidně užil i celou lahev.
Od ročníku 2006 jsem naopak čekal podstatně více. Zdá se, jak by víno bylo v nějaké sestupné fázi. Je plné, kořenité i minerální, s ovocnou složkou třešňovo-višnovo-švestkového kompotu s peckovinou a dokonce náznakem slivovice. Má pevnou a přesnou strukturu, vyšší alkohol, plné tělo, výrazné vyzrálé ovocné taniny a delší perzistenci. Co mi na něm aktuálně vadí, je to, že v chuti je potlačená ovocná složka a víno působí dřevitě a hořce. Což je pro mě po jeho ochutnání před cca dvěma lety překvapivé. Přesto mu stále věřím a těšim se na další ochutnání příští rok.
2005ka má velikou pověst, která vytváří očekávání. Víno je ale od vůně monumentální, plné a intenzívní, minerálně-ovocné (třešně, višně, peckovina) s citelným vlivem sudu. Má pevnou a přesnou strukturu, je hodně šťavnaté a syrové, v těle plné, má výrazné vyzrálé ovocné taniny a velmi dlouhou perzistenci. Je trochu „teplejší“, zoufale mladé a má velký potenciál. Jsem na něj hodně zvědavý.
2004ka byla naopak ročníkem extrémně složitým a deštivým. Ve vůni je plnější, svěží, s tóny nedozrálosti: bramborovo-celerové pyré, drť z piniových ořechů, s citelnou mineralitou a červenými plody na pozadí. Víno je velmi dobře postavené a šťavnaté. Chuť navazuje na vůni, ale složky se obrátily, chuti dominují červené plody a zelenina je spíše na pozadí. Víno se srovnané, v těle plné, má citelné taniny a dlouhou perzistenci. Je připravené k pití a velmi mě baví svou netypičností. Dokonalé by bylo ke kohoutovi s bramborovým pyré.
„Clos de la Perrière“ 2002 jsem dosud nikdy neochutnal. Ročník to byl na červená velmi dobrý, přesto po ochutnání spousty „nula dvojek“ vnímám určitou kvalitativní nekonzistenci a spíše striktnější projev vín. Vůně je svěží, přes svou zastřenost elegantní, za minerální marmeládovou ovocností (třešně, višně) vystupuje v jedné fázi něco jako lepidlo (vymíchá se). Chuť navazuje, struktura je pevná a přesná. Víno je hodně šťavnaté, v těle plnější, s mírně vyšším alkoholem a striktnější projevem, má výrazné vyzrálé ovocné taniny, dlouhou perzistenci a potenciál dalšího vývoje. Krásné víno, které nepřekvapilo. Uvidíme za dva roky.
A nakonec legendární ročník 1999. Plné, intenzívní, elegantní, stále ovocné (třešně, višně, peckovina, jemná nasládlost) a minerální. Má pevnou a přesnou strukturu, plné tělo, šťavnatost, vyzrálé ovocné taniny a velmi dlouhou perzistenci. Je pro mě příkladem spojení klasického a moderního přístupu, a vítězem této degustace. Svůj vrchol má přitom stále ještě před sebou. Pokud byste ho chtěli pít v dohledné době, doporučuji otevřít jej 24 hodin dopředu a nelít do karafy.
Vína na degustaci splnila (až na ročník 2006) to, co jsem očekával. Reprezentují styl vinařství a zároveň přirozeně podléhají vlivu podmínek v daných ročnících. Takže jediné, čeho se má z mého pohledu smysl dotknout, je jejich potenciál. Na vinařství uvádějí u tohoto vína doporučení k pití mezi sedmým a patnáctým rokem od sklizně.
Musím říct, že je to opravdu hodně závislé na ročníku a že ti, kteří mají rádi vína v „ovocných stádiích“, si je mohou po osmi letech a dostatečné přípravě začít užívat (přestože budou podle mého lepší a vydrží podstatně déle). Na druhou stranu zkoušet totéž u lepších a skvělých ročníků, je „vražda na víně“. Protože třeba 1999 nebo 2005 budou opravdu zábavné až po dvaceti letech.
Autor článku: PLI
