Jako člen máte plný přístup ke všem tipům na vína, kompletním popisům přípravy a zvýhodněným cenám.
22. října 2014
Oblast Saint-Émilion je specifická většinovým zastoupením odrůdy Merlot, dále Cabernetem Franc a minoritně i Cabernetem Sauvignon. Rozmanité složení půdy má vliv nejen na různé styly vín, ale také na jejich kvalitu. A přesně tady začíná džungle. Můžete totiž narazit na absolutní skvosty nebo na vína sotva průměrná. Všechna mají na etiketách uvedeno Grand Cru…
Saint-Émilion má od roku 1955 svou vlastní klasifikaci, která je obnovována vždy po deseti letech, aby kvalita vín byla stále „aktuální“ a maximálně konzistentní. Dovedete si jistě představit, co po případném přeřazení do nižší kategorie nastává a kolik práce mají s řešením nespokojených „postižených“ soudy. Rozdělení do kategorií je následující:
Ze seznamu vyplývá, že Grand Cru je zde označením pro „v podstatě základní“ vína. Kromě toho, že jejich kvalita je hodně proměnlivá, mohou se stát oblíbeným artiklem obchodníků, kteří využívají jejich Grand Cru statut pro „oprávněně“ vyšší cenu.
Na další degustaci projektu RareWine jsme ale ochutnali vína z opačného konce kvalitativní stupnice. Degustovali jsme totiž hned pět kousků z kategorie 1er Grand Cru Classé. Podle nové rekvalifikace z roku 2012 jsou dokonce nově Angelus a Pavie v 1er Grand Cru Classé A.
Začalo se tradičně zhurta a tak je hodně nadnesené použít pro první vzorek slovo „zavíňovací“.
Le Carillon de l’Angélus, Grand Cru, 1995 je druhým vínem Château Angelus. Přestože bylo otevřeno asi 25 hodin dopředu, nejeví známky únavy. Je ovocné (švestky, višně) s citelnou mineralitou, mintem a lehkým sudem, velmi dobře postavené, hodně šťavnaté, v těle střední až plnější, až na vyšší alkohol srovnané a má vyzrálé ovocné taniny a delší až dlouhou perzistenci. Působí velmi mladě a má potenciál k dalšímu zrání. Moc hezké víno, které by mohlo být vrcholem spousty degustací.
Château Franc-Mayne, Grand Cru, 1990 sice nepatří do prvního kvalifikačního koše, ale to neznamená, že neumí pobavit. Je od vůně nazrálé, komplexní a homogenní, ovocné (kompot z jahod a švestek), s dotekem mintu a citelným sudem. Je velmi dobře postavené, šťavnaté a tělnaté, ale vládu nad ním přebírá příliš výrazný sud. Perzistence je delší až dlouhá, s uzeným závěrem. Pěkné víno, které ale z důvodu vysokého podílu dřeva mezi své favority neřadím.
Château Angelus, Grand Cru Classé, 1975 je komplexní, hodně nazrálé víno, ovocné (kompotové jahody, třešně a švestky), s jemnou mineralitou; to vše doplněno slaměnkami ve vůni a čajem a bylinkami v chuti. Je velmi dobře postavené, šťavnaté, v těle střední, má vyšší alkohol, stále citelné ovocně-zemité taniny a delší perzistenci. Svůj vrchol už má nějakou dobu za sebou, ale lahev v pěti lidech pořád pobaví.
Château Pavie, 1er Grand Cru Classé, 1970 je od vůně svěží a krémové, plné a komplexní, podzimní, od švestkového kompotu až po spadané vlhké listí, mokré dřevo, nasládlost mléčného karamelu, vlašské očechy a koření (lékořice). Je dobře postavené, šťavnaté, s jemnými hladkými taniny a střední perzistencí. Víno za vrcholem, které bych pro jeho úžasnou vůni nazval spíše parfémem než nápojem.
Château Trotte Vieille, 1er Grand Cru Classé, 1971 je obrovským překvapením degustace. Vůně je doslova noblesní, vyvážená ve všech ohledech, intenzívní, nazrálá, do třešňovo-višňového kompotu, s nádechem mintu, mineralitou a báječně zaoblujícím dřevem. Chuť navazuje, přidávají se ostružiny. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, v těle plnější, s citelnými hladkými vyzrálými taniny, elegancí v projevu a dlouhou perzistencí. Takhle že vypadá „stařešina“ ze sotva průměrného ročníku? Klobouk dolů teda. A navíc není třeba se bát, že by to chtěl třeba příští rok zabalit…
Château Trotte Vieille, 1er Grand Cru Classé, 1966 je jiný příběh. Vůně je krémová, hodně nazrálá směsice jitrocelového sirupu, kávoviny, naoxidovaných banánů, čaje a mokrého dřeva. Víno je ale velmi dobře postavené, strukturované, šťavnaté a v těle plné, má sametové taniny a dlouhou perzistenci se spáleninovou dochutí. Postupně všechny vjemy splývají do jediného: maggi. Lidem se víno v prvním kole líbilo, ve druhém jej vylévali. Ač jsem vinařský úchyl, tohle jsem vylil taky.
Château Tertre Rotebouef, Grand Cru, 1995 působí po minulém vzorku jako oáza za pouští. Terte Rotebouef je jedno z top vinařství oblasti, které ale jde svou cestou a na nějaké klasifikace příliš nehledí. Nemusí. Je tak prestižní, že si jej milovníci najdou sami. Teda ti, jejichž kapsy to unesou. Víno působí hodně mladě, je šťavnaté, srovnané a intenzívní, syrově ovocné (černý rybíz, ostružiny, višně, grepová linka), s citelnou mineralitou, mintem a skvěle použitým sudem. Má pevnou a přesnou strukturu, je harmonické, v těle plné, s výraznými vyzrálými ovocnými taniny a dlouhou perzistencí. Přál bych si jej ochutnat tak za pět let.
Château Cheval Blanc, 1er Grand Cru Classé A, 1982 asi není třeba příliš představovat. Jedno ze dvou původních vládců oblasti, navíc ve vynikajícím ročníku. Noblesní, plné, podmanivé víno v perfektní kondici, stále ovocné (třešně), minerální, s dotekem mintu a mléčného karamelu. V chuti se navíc projevuje slanost způsobená pískovým podložím. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je hodně šťavnaté, v těle plnější, elegantní, harmonické a má velmi dlouhou perzistenci a potenciál dalšího vývoje. Splněný sen.
Další z úchvatných počinů RareWine mě dostal několik let zpátky, kdy jsem se o Bordeaux zajímal mnohem detailněji než dnes. Vlastně to bylo ze dvou důvodů. Za prvé jsem totálně ulítl na burgundském Pinotu Noir a zkoumal jej „ze všech stran“ a za druhé proto, že obchodníci z Bordeaux usoudili, že když mají zákazníky z Číny, prodají všechno jim. Ceny vystoupaly tak nesmyslně vysoko už v En Primeur prodejích, že je dnes lze nakoupit i pod původní cenou.
To samozřejmě nemění nic na tom, jak skvěle umějí vína z Bordeaux nazrát. A já jsem rád, že jsem si to mohl připomenout.
Autor článku: PLI
vineval.czPokračováním potvrzuji, že jsem starší 18 let.
