Condrieu: Jak nazrává bílá ikona severní Rhony?

Oblast Condrieu je pro odrůdu Viognier totéž, co Côte d'Or pro Pinot Noir. Kdo někdy ochutnal tato vína i z jiných oblastí, asi mi dá za pravdu. Tu bohatost a plnost chuti, společně s mineralitou danou místním podložím, nelze napodobit. Doporučovaná doba archivace je u Condrieu do pěti let od nalahvování. Jaká ale tato vína jsou, necháme-li je zrát třeba deset let?

Oblast Condrieu se rozprostírá v délce necelých patnácti kilometrů na pravém břehu řeky Rhony asi 40 km jižně od Lyonu a zabírá něco málo přes sto hektarů. Je spojena s jedinou zde pěstovanou odrůdou Viognier. Vinice jsou na strmých svazích s jižní a jihovýchodní expozicí, které zajišťují hroznům dostatek tepla a slunečního svitu.

Podloží vinic je převážně žulové, s vrstvami jílu, křídy, pazourku a dalších hornin, a vytváří ve vínech aroma a chuť žlutých plodů (broskve, meruňky, nezřídka i tropických, jako mango, mandarinky či ananas) na výrazně minerálním pozadí. Odrůda sama je aromatická a dává tělnatá a poměrně alkoholická vína se spíše střední kyselinkou.

Už tato charakteristika svádí k tomu uvěřit maximální doporučované době archivace. Kdysi jsem někde četl tezi o tom, že Condrieu po tuto dobu stojí na ovocném projevu, který je tolik oblíbený mezi jeho milovníky, následně se na nějaký čas uzavírá a postupně přechází do tónů terciálních (způsobených zráním vína na lahvi). Jak je tomu doopravdy, jsme vyzkoušeli na vzorku vín od místních špičkových vinařů:

  • E. Guigal, Condrieu „La Doriane“, 2007,
  • E. Guigal, Condrieu „La Doriane“, 2006,
  • Yves Cuilleron, Condrieu „La Vertige“, 2008,
  • Yves Cuilleron, Condrieu „La Vertige“, 2007,
  • Georges Vernay, Condrieu „Coteau de Vernon“, 2010
  • Georges Vernay, Condrieu „Terrasses de l’Empire“, 2002
  • Neyret-Gachet, Chateau Grillet, 2004.

Hned první dvojice vín od E. Guigal je opravdovým oříškem. Guigal totiž vlastní cca 45 % pozemků v apelaci a jeho Condrieu „La Doriane“ je tak trochu jiné. Obě vína jsou ze skvělých ročníků a jsou nazrálá, hodně složitá, s netypickými, lehce oxidativními tóny, v těle plná, s primárním projevem meruňkové marmelády, šťavnatou kyselinkou a mineralitou. 2007 působí překvapivě nazráleji, víno charakterizují čajové tóny a jemná hořčinka. Je vhodné spíše pro „badatele“, než pro ty, co si chtějí jen užívat. 2006 je výrazně pevnější, harmonická, s tóny sušené citrusové kůry a dotekem medu. Složité, ale zábavné víno.

„La Vertige“ od Y. Cuilleron je hudbou naprosto jiného žánru. Víno z horšího ročníku 2008 je středně plné, hodně šťavnaté, minerálně ovocné, postavené na tropických plodech, srovnané, s dlouhou perzistencí. Ještě výraznější je víno ze skvělého ročníku 2007, dokonale harmonické a homogenní, minerálně ovocné (meruňky, mango, mandarinky), tělnaté, šťavnaté, nazrálé, ale s důchodem dosud vzdáleným, elegantní, s dlouhým závěrem. Takto víno na konci sil určitě nevypadá…

Georges Vernay nám ze své produkce představil dvě různá Condrieu. „Coteau de Vernon“, v našem případě v ročníku 2010, je jeho vlajkovou lodí v bílých vínech. Víno je hodně mladé, ale tak noblesní a čisté, až se tají dech. Velmi plné, šťavnaté, výrazně minerální, ovocné (hrušková šťáva, citrusy a další žluté tropické plody) s velmi dlouhou perzistencí. To víno musím založit do archivu a znovu zkoumat po pěti a deseti letech. „Terrasses de l’Empire“ ve špatném ročníku 2002 je naopak „základní“ Condrieu a mohlo by ukázat, jakže to s tou archivací vlastně je. Víno je nazrálé, svěží, s tóny čaje, meruňkové marmelády, citrusů a směsi sušené citrusové kůry, s citelnou mineralitou, hodně šťavnaté, v těle trochu plnější, s delší až dlouhou perzistencí. Víno je parádně pitelné a je pro mě důkazem, že Condrieu po pěti letech na lahvi určitě nekončí.

Kapitolou sama pro sebe je Chateau Grillet. Jedná se o monopolní vinařství hospodařící na méně než čtyřech hektarech půdy, které zároveň dává jméno celé apelaci. Zvláštností je jižně orientovaná, prudce stoupající vinice ve tvaru amfiteátru, která je chráněna před větrem. Její průměrně staří je 45 let. Podloží tvoří žula se směsí pískovce, spraše a jílu.

Chateau Grillet je úplně jiné (Condrieu). Je výrazně minerální, s aromatickým i chuťovým profilem Condrieu, ale projevem spíše burgundským. V dobrém ročníku 2004 je šťavnaté, elegantní, působí poměrně mladě a stále má potenciál k dalšímu zrání. Harmonické víno s dlouhou perzistencí, o které se téměř nechcete dělit, abyste nepřišli ani o jedinou nuanci jeho stále se vyvíjející chuti.

Závěr

Condrieu je obecně víno poměrně složité, které vyžaduje čas a určité zkušenosti, abychom mu dokázali porozumět. V prvních čtyřech až pěti letech jeho života je hodně ovocné, a přijmout jej je určitě snadnější než v jeho nazrálejším stádiu. Možná proto vznikl mýtus o poměrně krátké době archivace. Existují však i vinařství, jejichž Condrieu nejsou po pěti letech na lahvi připravena vyjevit své největší přednosti. Hranice, kdy tato slavná vína přecházejí z ovocných do nazrálých (terciálních) aromat a chutí, je ale podle mého názoru dána spíše přístupem a umístěním vinic konkrétního vinařství než limitem pozitivního vyzrávání odrůdy Viognier.

Autor článku: PLI