German Riesling story: suchar a slaďouš

Německé Rieslingy obecně patří k tomu nejlepšímu, co se dá vůbec z této odrůdy získat. Mají úžasnou šťavnatost, a když jim dá člověk čas dostatečně nazrát, tak i neskutečnou komplexitu. Když k tomu připočteme jejich rozsah cukernatosti, od suchých Trocken, přes Kabinett, Spätlese, Auslese, až po nejsladší dezertní Trockenbeerenauslese, najde si své opravdu každý.

Na vínech se zbytkovým cukrem moc neujíždím, ale německé Rieslingy jsou v této kategorii pohádkově výjimečné. Mají tak úžasnou šťavnatost (rozuměj vysokou kyselinu), že si poradí i s cukrem, který je u jiných vín skoro fádní. Ta chuťová vybalancovanost je vlastně dost návyková a člověk se na dně lahve diví, kam že se její obsah vypařil. :-)

Aby to ale bylo fér i vůči vínům suchým, postavil jsem vedle sebe dva nazrálé kousky, které mě už v minulosti zaujaly. Jeden suchý s 13,5 % alkoholu z oblasti Pfalz a moselský Kabinett s 8 % alkoholu a tipuji necelými 50 g/l zbytkového cukru.

Dr. Bürklin-Wolf, Riesling „Hohenmorgen“ Spätlese Trocken, 1998 (foto 2a)
Už první pohled na barvu (foto 2b) dává tušit, že víno již má nějaký věk. Na druhou stranu vůně je svěží, střední až plnější, poměrně intenzívní a příjemně nazrálá, minerálně-ovocná (pomerančová kůra, citrusy, rozinky) s dotekem medu a citelnou slaností. Chuť dokonale navazuje. Víno je velmi dobře postavené, šťavnaté (s vysokou kyselinou) a vyvážené, v průběhu docela přísné, v těle střední až plnější, s delší perzistencí a slanou dochutí.

Je to (stále) příjemně nazrálý Riesling, který byl tak před 3 lety určitě lepší. Může to ale být stav jen této lahve, stavba a textura jsou výborné, a ani 13,5 % alkoholu nikde nečouhá. Baví mě chuťové spojení hořčinky pomerančové kůry, rozinek, medu a soli. Není to (už) asi víno pro každého, ale mně přijde stále zábavné a užil jsem si ho. Prostě suchar, ale pobaví. :-)

Maximin Grünhäuser, Riesling „Abtsberg“ Kabinett, 1996 (foto 3a)
Tady naopak barva působí extrémně mladě (foto 3b) a člověk by si na 23leté víno určitě netipl. Vůně je elegantní, komplexní a podmanivá, plná, homogenní a intenzívní, minerálně-ovocná (ananasová šťáva z kompotu v plechovce, bílé grepy), s tóny akátového medu a vanilky. Chuť dokonale navazuje. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je úžasně šťavnaté (vysoká slinosbíhavá kyselina) a chuťově vyvážené (sladkost, slanost, kyselost), ve všech směrech dokonale harmonické, a má dlouhou perzistenci.

Geniální víno v ideální zralosti, které člověka vtáhne a už nepustí. Je doslova všeobjímající, dokonale chuťově vyvážené a obecně hooodně nadstandardní. Je to slaďouš, ale učiní vás bezbrannými. VAROVÁNÍ: U méně vyspělých jedinců může tohle víno způsobovat zvýšený výskyt nepoctivosti, sobectví a lakoty. :-)

Závěr

Dvě krásná a totálně odlišná vína. Stačí porovnat jejich barvy (foto 4) a první tipnete aspoň o dekádu starší. Člověk si u něj říká, škoda, že jsem ho nepil třeba před těmi třemi lety. Jenže pak se zamyslí a dojde mu, že mu to zas vrátilo to druhé víno, které by takhle dokonale homogenně před 3 lety nevypadalo. Takže si nechám ten pocit chuťové spojitosti a nádherné vybalancovanosti Kabinettu a budu si ho ještě chvíli užívat. A přeju si, aby se mi podařilo část té nálady přenést i na vás.

Autoři článku: PLI