Chambolle-Musigny: Nejdelikátnější Pinot Noir?

Burgundskou apelaci Chambolle-Musigny předchází pověst těch nejdelikátnějších vín v Côte d’Or. Leží mezi Vougeot/Echezaux a Morey-Saint-Denis, má dvě (úplně odlišné) Grand Cru polohy: Musigny a Bonnes-Mares, a 26 Premier Cru parcel včetně geniální Les Amoureuses, která by si statut Grand Cru zasloužila taky. A jak že je to s tou delikátností místních vín?

Celá apelace Chambolle-Musigny (foto 1) má 180 ha, z toho je 15 ha Bonnes-Mares Grand Cru a 11 ha Musigny Grand Cru. Musigny GC je vůbec nářez, protože tu neexistuje víno, jež by se prodávalo pod 10.000 Kč za láhev. Kromě Pinotu Noir je tu i trocha bílých hroznů (Chardonnay, Pinot Blanc, Aligoté?), z nichž dělá Comte de Vogüé raritní Musigny Blanc, které je natolik ceněné a vzácné, že jej spousta předních degustátorů nejen nikdy neochutnala, ale ani neviděla.

Dále je tu 26 Premier Cru vinic o celkové ploše 60 ha, z nichž hlavně ty sousedící s Grand Cru jsou hodně výjimečné. Les Amoureuses (soused Musigny) a La Combe d’Orveaux (soused Echezaux) budou, stejně jako obě Grand Cru, i na dnešní degustaci.

Terroir v Chambolle-Musigny

To je všechno hezké, ale super polohy a velká vinařská jména jsou i jinde v Burgundsku. Co teda dělá Chambolle-Musigny tak unikátním? Samozřejmě terroir, na kterém jednotlivé burgundské apelace stojí, ale v tomto případě je to primárně půdní složení založené na křídě (podobně jako třeba Champagne), na rozdíl od půd hlinito-vápenatých převažujících v jiných apelacích. Na křídovém podloží je ještě tenká vrstva vápence, která výrazně omezuje výnos vinic a tím přirozeně reguluje jejich hedvábnou strukturu.

Tak jdeme ochutnávat. Vína od těch nejslavnějších jmen v oblasti jako Comte Georges de Vogüé (vlastní 7,1 ha z celkem 10,8 na Musigny GC), Georges Roumier nebo Jacques Frédéric Mugnier sice nemáme, protože jejich ceny visí i pro dvoumetrové čahouny dost vysoko, i tak je tu ale sestava (foto 2), se kterou se dá nějaký ten titul uhrát ;-).

Jean Grivot, Chambolle-Musigny AOC „La Combe d’Orveaux“, 1983 (foto 3a)
AOC parcela (stejné jméno má i 1er Cru, viz níže) nad Echezaux GC. Nazrálé, stále živé víno intenzívní vůně (vlhké podzimní listí, zemitost, ovocné šťávy z červených plodů, mineralita, dotek mintu), v chuti navíc lehká kořenitost. Velmi dobře postavené, úžasně šťavnaté a srovnané, v těle střední až plnější, se stále citelnými jemnými taniny a dlouhým závěrem. Podmanivé víno v super stavu (zvlášť na AOC) a pro mě snad první od Grivotů, na které už není třeba čekat.

Jean Jacques Confuron, Chambolle-Musigny 1er Cru, 1988 (foto 3b)
Cuvée ze dvou 1er Cru parcel, kde vinařství vlastní 0,3 ha, Les Feusselottes a Les Chatelots. Vůně je hutná, intenzívní a vyvážená, minerálně-ovocná (třešně, višně, citrusová linka, peckovina), s podtónem sudu. Chuť navazuje, přidává se hořčinka. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté a srovnané, docela plné, svalnaté a zároveň zvláštně strohé, stále poměrně mladé, s výbornou texturou, vyššími vyzrálými ovocnými taniny a dlouhou perzistencí. Vína J. J. Confurona patří mezi má oblíbená, přesto je pro mě překvapením, že víno z ročníku 1988 není ani po 27 hodinách po otevření ochotno nabídnout ze sebe vše. Tak snad za rok...

Bruno Clavelier, Chambolle-Musigny 1er Cru „La Combe d’Orveaux“ Vieilles Vignes, 1999 (foto 4a)
Clavelier je mistr Vosne-Romanée a s elegancí vína si rozhodně umí poradit. Zvlášť ve výjimečném ročníku 1999. Vůně je noblesní, vyvážená, podmanivá a vrstevnatá, minerálně-ovocná (třešně, citrusová linka), s animálnímí tóny a citelným, střelným prachem. Chuť dokonale navazuje. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, noblesní a geniálně harmonické, v těle plnější, s jemnou texturou, hladkými vyzrálými ovocnými taniny a velmi dlouhou perzistencí. Špičkové víno od vinařství, kterému Clive Coates ve své knize nepřiřadil žádnou hvězdu (maximum jsou 3). Vlastně to znamená jediné. Vína se dají koupit za (na Burgundsko) příznivější ceny. A tohle je pecka víno.

Moine-Hudelot, Chambolle-Musigny 1er Cru „Les Amoureuses“, 2001 (foto 4b)
1er Cru parcela Les Amoureuses sice není Grand Cru, ale kvalitou (a cenou) do této kategorie patří. Vůně je zpočátku zavřená, ale postupně se otevírá ve spojitou směs propolisu, akátového medu, sušených bylin, domácí třešňové kompotové šťávy, minerálních solí, a citrusovým podtextem. Chuť dokonale navazuje, úžasná je hlavně minerální slanost ve spojení s vanilkou a bylinkami. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté a noblesní, dokonale harmonické, s hladkými vyzrálými ovocnými taniny, jemnou texturou, plnějším tělem, a velmi dlouhou perzistencí. Tohle je koncert, rafinované odkrývání chuťových vrstev, kde každý doušek je jiný než předešlý. Za mě vítěz degustace.

Lucien Le Moine, Bonnes Mares Grand Cru, 2004 (foto 5a)
Bonnes Mares GC je blíž k Morey-St.-Denis, a tak vínu přibylo svalů. V tomhle případě ale projev více ovlivňuje styl vinařství, které sice nemá vlastní vinice, a hrozny nakupuje, ale předchází jej vynikající pověst a vysoká kvalita vín. Vůně je plná, intenzívní a elegantní, hodně moderní, minerálně-ovocná (tmavé plody - višně, ostružiny, borůvky), s linkou vařené zeleniny na pozadí. Chuť navazuje (syrová ovocnost lesních plodů), přidává se vanilka a citelný sud. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je mladé a šťavnaté, v těle plnější až plné, stylově až do vín z Nového světa, s vysokým alkoholem, výraznými tvrdšími taniny a dlouhou perzistencí.

Uff. Tady se mísí tolik vjemů. „Vařená zelenina“ ve víně je projevem špatného ročníku 2004. Zároveň je třeba říct, že ten vliv je oproti jiným kousků z 2004ky minimální a že to víno je mistrovské dílo. Jedním dechem dodávám, že pro mě i nejméně přirozené z dílny Lucien Le Moine. Opravdu působí až „Novozélandsky“, 14 % alkoholu „se bije“ se zeleninou, a přitom je to chuťový koncentrát z tmavých plodů. Super víno na bádání a experimenty, osobně si ale více užiju s jiným.

Calvet, Musigny Grand Cru, 1968 (foto 5b)
Abychom vůbec finančně dostali do degustace Musigny GC, museli jsme jít do vína od velkého négocianta a ještě ve špatném ročníku. I tak to byla špičková zkušenost. Vůně je hladká a spojitá, plnější, intenzívní a vyvážená, minerálně-ovocná (třešňový kompot, jahody se smetanou), s celým spektrem tónů jako kava, bylinky, vlhké listí, čaj, mléčný karamel, vanilka nebo med. Chuť navazuje, jen jde více do bylinných extraktů a minerální slanosti. Víno má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, komplexní, nazrálé a harmonické, v těle plnější, s hladkými taniny a dlouhou perzistencí.

Smekám. 50letý Pinot Noir z šíleného ročníku od už neexistujícího négoce v tomhle stavu, to je sen. Má vyšší aromatiku, než by se mi líbílo, ale ta komplexnost je úchvatná a víno pořád drží. Tohle chcete pít. Platit ne. Jak asi vypadá stejně staré Musigny od Comte de Vogüé ze skvělého ročníku?

Obvykle píšu něco závěrem. Dnes ne. Jsem pohlcen dojmy a myšlenky mi víří jako zběsilé. A když se začnou uklidňovat, přičichnu k prázdné skleničce. Ta delikátnost je prostě návyková.

Autor článku: PLI