Jarní Galadegustace Foltýn Wine 2017

V pátek 21. dubna proběhla ve stylovém prostředí pražského Jazz Docku další Galadegustace vín společnosti Foltýn Wine. Zajímavý prostor, který příliš nepřeje fotkám :-), vína i lidé se tu ale cítí báječně. Za účasti několika představitelů vinařství z různých vinařských zemí bylo možno ochutnat téměř sto vín. A dost z nich ve svých kategoriích určitě stojí za pozornost.

Loňský ročník této Galadegustace probíhal v Kaiserštejnském paláci, kde je určitě více místa, přesto si dovolím tvrdit, že atmosféra Jazz Docku byla taková uvolněnější, rodinnější, bližší. Co ale zůstalo podobné, je přívětivost a otevřenost zástupců vinařství. A z toho mám velkou radost, protože se člověk dozví spoustu detailů z podhoubí vinaření i samotné výroby.

Co mě zaujalo

První stolek patřil Prosecco, jemuž příliš neholduji, přesto jsem si dal „na zavínění“ Prosecco „Otreval“ Brut Zero Valdobbiadene DOCG Superiore (foto 1a) od vinařství La Tordera v ročníku 2014, které bylo příjemně nazrálé a hodně mě bavilo. Další lahve už byly z ročníku 2016 a potřebují trochu času, aby se zbavily své syrovosti.

Druhý stolek okupovala vína Weingut Hirsch z rakouského Kamptalu. První vzorek (Hirschvergnügen 2016) mě příliš nepřesvědčil, další dva ale zapadají do mé představy místního terroir a baví mě. A poslední tři vína: Grüner Veltliner „Lamm“ 2015, Riesling „Gaisberg“ 2015 (foto 1b) a Riesling „Heiligenstein“ 2011 snesou nejpřísnější měřítka a mohou být ozdobou každé degustace.

Příjemné překvapení mě čekalo u stolku vinařství Dürnberg z rakouského Weinviertelu. Vápenaté podloží ve Falkensteinu kousek od našich hranic dává některým jejich vínům zajímavý rozměr. Riesling i Chardonnay (na nerezu) v ročníku 2015 se mi opravdu líbily, podobně jako cuvée z 80 % Chardonnay a zbytku Pinot Blanc a Gris s názvem Ortolan 2015, které zrálo rok v malých sudech.

Další stolek a známá tvář Stefana Doktora (foto 2) představujícího vína z vinařství Mumm a Schloss Johannisberg. Vynikající výklad podmínek mikroterroir jednotlivých vinic a podloží, a jejich vliv na projev vín. K tomu parádní Riesling Gelblack trocken 2015, Riesling Rotlack trocken 2015 a Riesling Silberlack GG trocken 2015.

Pátý stolek patřil vinařství Salomon Undhof z rakouského Kremstalu, jehož majitelé založili v roce 1995 také vinařství Salomon Estate ve Finniss River v Jižní Austrálii. Vína představila Fanny Marie Salomon (foto 3) a musím říct, že hlavně australská jednoodrůdová vína udělaná v nerezovém tanku jsou perfektním příkladem odrůdových vín.

Wiengut Weil z Rheinhessenu je pro mě jako velmi dobrá kapela prodávající své desky za lidový peníz. Vinice má zčásti na vápenatých a pískovcových půdách, což přidává jejich vínům punc elegance v této kategorii vín nevídaný.

Další stolek a vpravdě „úchylácké“ vinařství z Hawke’s Bay na Novém Zélandu, které se jmenuje Supernatural. Svá vína představil Gregory Collinge (foto 4) a dělá je… supernaturálně. Zapomeňte na typický Sauvignon Blanc z Marlborough, naboostovaný žlutým a tropickým ovocem se spoustou citrusů. I Supernatural Sauvignon Blanc 2014 a Green Glow Sauvignon Blanc 2014 jsou sauvignony, ale ne tak chuťově extraktivní. Jsou spíše „zelenější“, do zelených papriček jalapeño v chuti i ve vůni. Ikdyž nějaké citrusy se taky najdou. Tohle fakt naní mainstream. Trochu „davově přístupnější“ je Spook Light Pinot Gris 2016, který mě teda dost baví… Jo a všechna vína má pod „crown cups“, tedy korunkovými uzávěry. Jakže se to říká česky? Pivní víčka? A? :-)

Hodně mě zaujal stánek s toskánskými víny Mannuci Droandi. Roberto Giulio Droandi (foto 4) mě dostal svou energií a entuziazmem pro to, co dělá. Debata s ním je tak zábavná, že bych si s ním dokázal povídat celý večer. A navíc má vína, která tomu povídání dávají prostor… Chianti Ceppeto 2014 je pro mě větší klasika než Classico Riserva 2011 s 10 % Merlotu, ale obě jsou krásná a vyvážená. Největší přínos pro mě ale mělo první setkání s odrůdou Foglia Tonda. Víno, kterého Roberto vyrábí pouhých 1500 lahví ročně. Je jedním z 6 producentů, kteří se jím zabývají, a to vážně není moc. Stylově mi připomíná přechod mezi Toskánskem a Piemonte (z větší části Sangiovese, z třetiny Nebbiolo). No, určitě jsem ho nechutnal naposledy, tak si s ním trochu pohraju.

K ochutnání tu byla také vína z Vigneti dei Vulture (hezké Piano del Cero 2012) z regionu Basilicata a Lucarelli (třeba Negroamaro Vigne Vecchie 2012 a Il Bacca Primitovo Old Vine 2013) z Puglie, která jsou objektivně kvalitní, ale která mi stylově nesedí.

A také španělská vinařství Monte La Reina z Toro a pro mě mnohem zajímavější Avantelesca z Ruedy, kde mě zaujalo hlavně Verdejo na bariku s názvem Nailades 2011. Dát si ho se špagetama aglio olio e peperoncino bude super zážitek…

Srovnání Sherry Manzanilla, Fino a Oloroso na závěr doplnilo společně s ochutnávkou extra-panenských olivových olejů z Toskánska a Marche celkový výborný dojem…

Závěr

Loňská degustace byla mou první rozsáhlejší „výpravou“ do světa Foltýn Wine a uvedla mě v nadšení nad Markovým výběrem vinařství s nadstandardním poměrem kvality a ceny vín. Chci říct, že letošní jarní Galadegustace rozhodně nezaostala a ukázala mi několik vinařství a vín, která mě obohatila, která si užiju a která rád doporučím…

Autor článku: PLI