Pinot Noir z Burgundska ve špatných letech

Když člověk trochu pronikne do světa vína, začne si všímat rozdílů daných „dobrým“ a „špatným“ ročníkem. Stejné víno, stejná poloha. Jen jiné počasí. A vína jsou jiná. V plnosti, struktuře, vyzrálosti taninů, obsahu cukrů (a alkoholu), kyselin nebo archivačním potenciálem. Jsou ročníky, které v tabulkách hodnocení nenajdeme. Jenže někdy dojde i k velkým překvapením.

Aby to nebylo zavádějící, je třeba říct, že hodnocení ročníku v určité oblasti a hodnocení kvality konkrétních vín jsou dvě odlišné věci. Pamatuji si, že jsem kdysi ochutnával víno z Chateau Cos d’Estournel v ročníku, kterému dal Robert Parker 58 bodů. Víno samotné bylo určitě devadesátibodové. Nebo Brunello 2002 od vinařství Cupano z Montalcina v Toskánsku. Rok 2002 byl tak špatný, že spousta vinařů v Montalcinu vína vůbec nepustila na trh. A zmiňované Brunello od Cupana dostalo ve slepých hodnoceních před dvěma lety 99 bodů.

Ale aby té „matematiky“ nebylo zase moc. Na to, jak nás určitá vína zaujmou, nemusí mít jejich hodnocení žádný vliv. Je to jen náhled degustátorů založený na jejich zkušenostech. Vinařství, která umí a přistupují k vínům poctivě, dokážou striktními selekcemi nejlepších hroznů (samozřejmě za cenu nižšího počtu lahví) udržet kvalitu i v horších ročnících. Vína jsou pak na dřívější pití, což „zkrátí čekání“ na velké ročníky, dozrávající ve sklepích.

V každém případě není u starších vín z horších ročníků dobré něco očekávat. Může to být úplný propadák nebo naopak hodně pozitivní překvapení. A mnohdy za cenu, která je až směšná.

Nedávno se ke mně dostaly dvě lahve burgundských pinotů z let 1974 a 1973, tedy z ročníků, o nichž není moc co psát. Třeba Parker je do svých hodnocení ani nezhrnul. Vína jsou z vesnických apelací, od negocianta Jacquese Selota z Puligny-Montrachet (s Jacquesem Selossem z Champagne nemá nic společného. :-))

Jacques Selot, Cote de Beaune - Villages, 1974, AC
Ve vůni jemné, šťavnaté, stále ovocné (kompotová šťáva z třešní), s čajovým podtextem. Chuť navazuje, ale přidává se více peckoviny a hořčina. Víno je dobře postavené, šťavnaté a srovnané, v těle střední až plnější, má delší perzistenci. Tak půl hodiny je ve skvělé kondici, pak začné „odcházet“. Přesto… v přepočtu za 230 Kč (zakoupeno v Německu) parádní představení.

Jacques Selot, Volnay, 1973, AC
Ve vůni jemné, hodně nazrálé, kompaktní a poměrné plné, minerálně-ovocné (třešňový kompot), s lehkou připečeností a tóny čaje a kávy. Chuť navazuje, jen s citelnější připečeností. Víno je velmi dobře postavené, šťavnaté a harmonické, ve skvělé kondici, s plnějším tělem, v projevu feminní, a má delší až dlouhou perzistenci. Dokonalý příklad krásného nazrálého vína ve vrcholném stádiu, navíc za příjemnou cenu. Zakoupeno rovněž v Německu, v přepočtu vyšlo na 470 Kč, což bych za něj dal rád znova.

Závěr

Mám rád vyzrálá vína a možná trochu i tu loterii, kdy koupím třeba na aukci víno, u nějž nevím, co očekávat. Popravdě, ještě se nestalo, že bych nějaké vylil. A to jsme zkoušeli třeba Chablis Grand Cru 1955. Za tři stovky. Na půl hodiny úžasný zážitek, další půlhodina na stále zábavné dopití ve dvou.

Starší vína i z těch horších ročníků mě prostě stále přesvědčují, že má smysl jim věnovat pozornost.

Autor článku: PLI