Kdy(ž) se láme Chile

Vína z Chile jsou oblíbená hlavně pro svou ovocnost, plnost a šťavnatost, a taky pro svou, na našem trhu celkem snadnou, dostupnost. Základních vín jsou plné markety. Otevřeme je a pijeme. Máme je rádi mladá. Jak ale vypadají, když nazrají? Kolik času potřebují pro to, aby se dostala na svůj vrchol? A je nějaký rozdíl mezi těmi základními a ikonickými?

Asi každý z nás někdy ochutnal víno z Chile. Opulentní, ovocné, s výrazným vlivem sudu. Někteří jej milují a vyhledávají, jiní se mu vyhýbají, protože pro ně nemá finesu. Je od otevření stále stejné. Ve skleničce se nevyvíjí. Dá všechno (skoro) hned. V tom se hodně liší od svých kolegů třeba z Francie, Itálie nebo Španělska, která se tváří poněkud „stydlivěji“, ale dáme-li jim trochu času, zamilujeme se. A když nazrají…

A tak jsme se rozhodli podívat se na to, jak se chovají ta nazrálá z Chile. Od „základních“ Tarapaca až po ikonická vína typu Seňa nebo Almaviva.

Tarapaca, Merlot Reserva, 1999 je vínem, které je u nás možno běžně zakoupit, samozřejmě v mladším vydání. Po těch letech je překvapivě stále slušně pitelné, marmeládově ovocné (povidla, červený rybíz), se silnějším sudem jdoucím do poměrně výrazné hořčiny. Přiznává odrůdovost, je hodně šťavnaté, ale má kratší perzistenci. Víno za vrcholem.

Tabalí, Reserva Especial, 2006 (70% Syrah, 25% Cabernet Sauvignon, 5% Merlot) je vínem v plné síle. Ovocné (marmelády z tmavých plodů), kořenité, s nazrálostí bylinných extraktů a mléčným karamelem. Šťavnaté, s hladkými výraznými taniny a delší až dlouhou perzistencí. Víno je na vrcholu, na kterém ještě rok či dva vydrží.

Santa Rita, Cabernet Sauvignon „Medalla Real“, 1999 je opět marmeládově ovocné (ostružiny, brusinky), s citelným sudem, bylinným extraktem a dotekem mintu. Hodně šťavnaté víno s citelnými taniny, plnějším tělem a střední až delší perzistencí. Je provázeno vyšší hořčinou, která mu nesluší. Víno za vrcholem.

Santa Rita, Cabernet Sauvignon „Reservado“, 1999 je víno ze stejného vinařství, ale z jiných pozemků. Je ale ve výrazně horším stavu než předešlé, hořčina kromě vysokého alkoholu přebije vše, co by na něm mohlo být zajímavé. Víno za vrcholem.

De Martino, Cabernet Sauvignon „Gran Familia“, 1999 představuje úplně jinou tvář Chile. I po těch letech je víno ve výborné kondici, oplývá ovocností tmavých plodů, dotekem bylin a mintu, má dobře integrovaný sud. Šťavnaté, harmonické, plnější víno s hladkými vyzrálými taniny a delší perzistencí. Víno na vrcholu svých sil.

Seňa, 2008 (57% Cabernet Sauvignon, 20% Carmenère, 10% Merlot, 8% Petit Verdot, 5% Cabernet Franc) je vínem vzešlým ze spolupráce Mondaviho s Chadwickem. Jedná se o mladé víno s obrovskou elegancí a zároveň plností, harmonické, s primární vůní i chutí černého rybízu, strukturované, slinosbíhavé, s hladkými vyzrálými taniny a velmi dlouhou perzistencí. Líbí se mi moc a na jeho vrchol si ještě budeme muset pár let počkat.

Errazuriz, Don Maximiano „Founder”s Reserve“, 2001 je jedním z top vín tohoto vinařství. Opět plné, elegantní, postavené na tmavých plodech, s nazrálostí bylinek a dotekem mintu. Velmi dobře strukturované, tělnaté víno, s citelnými vyzrálými taniny, až na vyšší alkohol srovnané, s dlouhou perzistencí. Tady bych už moc nečekal, víno je na vrcholu a zlepšovat se nebude. Baví.

Almaviva, 2008 (72% Cabernet Sauvignon, 23% Carmenère, 5% Cabernet Franc) je jedním z ikonických chilských vín. Je výsledkem spolupráce Rotschilda s Concha Y Toro. Jeho složení se kromě Cabernetu Sauvignon každým rokem liší. Výběr probíhá z pěti různých odrůd, do výsledného výběru se dostanou vždy tři. Dvatisíceosmička je pro mě vrcholem degustace. Homogenní, noblesní a vyvážené mladé víno zrající na francouzských sudech, plné, komplexní, ovocné (ostružiny, černý rybíz) s bylinkami. Má pevnou a přesnou strukturu, je šťavnaté, v těle plnější, s výraznými vyzrálými taniny a velmi dlouhou perzistencí. Má velký potenciál a rád bych jej ochutnal třeba za pět let.

Almaviva, 1998 (Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc, Merlot) je nejkomplexnějším nazrálým vínem degustace. Naslepo bych jej poslal spíše do Bordeaux (rovněž zrálo na francouzských sudech). Úžasně vyvážené, ovocné (směs tmavých plodů), s tóny mléčné čokolády, bylinek a mintu. Velmi dobře strukturované, šťavnaté a harmonické, se středním až plnějším tělem, hladkými taniny a dlouhou perzistencí. Ve druhém kole ochutnávky začíná trošku uvadat, působí méně plně a přidává se hořčinka. Svůj vrchol mělo tak před rokem či dvěma. Teď je ideální čas jej dopít.

Závěr

Přiznávám, že vyhledávám vína, která neomračují svou ovocností a plností, ale dávám přednost vínům komplexním, elegantním a harmonickým. Proto mě vždy přitahují ta na vrcholu svých sil a možností. Z této degustace mi vyplývá, že vína z Chile jsou nejlepší ve fázi, kdy se začíná objevovat nazrálost v podobě bylinných tónů, ale moc nad vínem ještě nepřebere hořčinka z taninů ovocných a sudových.

Tahle fáze samozřejmě nastává u každého vína v jiný čas. Pokud bych to ale měl trochu zobecnit, vína typu Tarapaca (mimochodem je pro mě velkým a příjemným překvapením, jak se toto patnáctileté víno představilo) jsou nejlépe pitelná ve věku cca 6ti až 8mi let. Top vína ze špičkových vinařství se dostávají na vrchol kolem desátého roku od sklizně.

A ta výjimečná? Soudě podle této degustace je to podobné. Podle odrůdového složení by to mohlo být kolem dvanáctého roku jejich věku. Myslím, že čekat na ně déle, je spíš jen zajímavou informací pro vinné nadšence než pro ty, kteří si je chtějí užívat v jejich ideální formě.

Autor článku: PLI