Je libo mainstreamové víno nebo raději „bio raritu“?

Bylo nebylo… Vstupujete do vinotéky a dost možná řešíte otázku, jaké víno koupit pro posezení s přáteli nebo k dnešní večeři. Bude-li se hodit Chardonnay nebo Sauvignon, Shiraz či Pinot Noir. Při výběru vína si člověk nejspíš ani neuvědomí, že je vystaven tlaku vinařů, kteří se jej snaží přesvědčit, že právě ten jejich způsob zpracování hroznů a výroby vína je tím nejlepším.

Vinaři jsou rozděleni do dvou táborů a často zastávají v podstatě protichůdné názory. K prvnímu táboru patří řekněme velkoproducenti vína, pro které je zásadní výsledný produkt. Nejdůležitější pro ně je, aby obsah líbivě vyvedené láhve spotřebiteli nabídl příjemný požitek z jeho konzumace za přijatelnou cenu. Způsob, jakým toho dosáhnou, je nezřídka vedlejší.

Účel zde světí prostředky, a tak přicházejí na řadu takové výrobní postupy, jako je třeba přidávání vinných koncentrátů a tříslovin či používání enzymů a membránová filtrace. Konzument nemusí pojmout nejmenší podezření. V současné době, kdy je naprosto běžné řízené kvašení a používání šlechtěných kvasinek, takto účelově vyrobené víno z řady nijak zásadně nevystupuje.

Proti nim stojí vinaři, kteří při pěstování vinné révy, sklizni i zpracování hroznů postupují dle zásad biodynamiky nebo alespoň přistupují k vinici šetrným způsobem a „nepřirozené“ prostředky používají víceméně jako poslední nutnou variantu a v minimálním rozsahu. Zcela zavrhují pesticidy i herbicidy a o existenci umělých kvasinek a jakékoliv nepřirozené manipulaci s moštem či vínem nechtějí ani slyšet. Jejich modlou je výroba vína tím nejpřirozenějším možným způsobem.

Možná to některým z vás bude připadat trochu přitažené za vlasy a klidně můžete mít pravdu. Je však třeba zamyslet se nad tím, jak velký podíl na tom všem mají někteří prodejci a popularizátoři vína. Jejich snahou bývá přimět běžné konzumenty, aby se vyhranili a jednoznačně přiklonili k jednomu názorovému proudu. Je to však zapotřebí?

Většině z nás je asi jasné, že velkoobjemová produkce vína nutně musí alespoň v jistých aspektech připomínat průmyslovou produkci a snímat z výroby vína auru tajemna. Při dnešní nebývale vysoké, mnohdy až masové, spotřebě vína tomu snad ani jinak být nemůže. Jenže je skutečně víno o tolik lepší, pokud se posbírá podle lunárního kalendáře o půlnoci za úplňku?

Svůj díl pravdy mají ze svého pohledu oba tábory. Velkoproducenti sice své výrobní postupy nevelebí a nadávají na odiv tak jako bio vinaři, ale záleží také na tom, do jakých extrémů jsou při výrobě vína ochotni zajít. Vinaři spoléhající se na tradiční postupy zase mají pravdu v tom, že ve víně by se měl odrážet charakter místa a odrůdy či odrůd, které byly k jeho přípravě použity. Víno bez struktury, naprosto vytržené z kontextu vinice, nebo dokonce „popírající“ odrůdu uvedenou na etiketě, nikomu nic nedá.

Obecně nejspíš platí, že většinová populace se plně spokojí s vínem takzvaně mainstreamovým, které bude dostatečně kvalitní a dokáže oslovit široké spektrum spotřebitelů. Ti ostatní si budou muset dát tu práci a najít si skrytou kvalitu a hloubku, která se pokaždé ani nemusí pojit s označením bio.

A co vy? Bio neBio?

Zdroj: WineSpectator; Autor: JDV